Dnes jsem opět zabrousil mezi videa Pata Condella, ve kterých obvykle bývá skvěle vystihnuta podstata věci – tentokrát potřeba sekularizace. Pat Condell, s jehož názory se, aspoň jak se zdá, docela ztotožňuji, má narozdíl ode mě úžasnou schopnost vyjádřit věci rychle a přitom trefně, názorně a příjemným způsobem :-)
Norský masakr rovněž rozvířil diskusi o imigraci a otázce uchování jakési národní a především kulturní integrity, která sama o sobě – jak se zdá – nemá řešení v mnoha evropských zemích. Základním problémem je opět degenerace západního světa, která se v tomto případně projevuje úbytkem porodnosti, který vede k otevření prostoru pro imigranty. Následuje velmi mírná imigrační politika a následně neřešitelná situace doprovázená pseudohumánní diskusí o tom, že hulákání po ulicích, chození zcela zahalen či nošení pokrývky hlavy ve škole patří mezi osobní (náboženské) svobody.
Nemohli jste nenarazit na majstrštyk na chilské konferenci, kde Vaklaf Klaus švihnul co zrovna nebylo přibitý. No, co k tomu říct – z ostudy kabát.
Nyní si dovolím oslí můstek z Chile k nedávné královské svatbě. Svět už balí fotoaparáty, ale zdá se, že Britům samotným leží monarchie v žaludku a rádi by provedli něco oč se snažil starý dobrý Guy Fawkes. Monarchii nazývají zkostnatělým systémem a bylo-li by to možné, jistě by vyměnili korunu za republiku podobně, jako to udělala prakticky celá Evropa.
Ačkoli by republika vyšla pravděpodobně levněji, zbavit se monarchie by byla chyba. Přeci jen je král či královna neměnným středobodem státu, nezávislým na opakovaných slibech co čtyři roky, osobou, která má svoji práci a privilegia nadosmrti. Stejně tak jako ostudu v případě excesů. V případě “novopečeného krále” (rozuměj prezidenta) s hroší kůží to je jen pár dní hanby.
Když jsem se dnes schoval před deštěm pod více jak šest set let starou bránu, dýchlo na mě kouzlo historie. Nepopiratelný důkaz chladné a strohé majestátnosti, moci, síly a krutosti minulých dob. Moje mysl se posunula o pár set let dopředu a já se podíval směrem k náměstí, představil si černobílý obraz a tmavé uniformy pochodující vzpřímeně ulicí. Člověk vnímá minulost zvláštním způsobem; doba je výrazně delší (možná to dělají vybledlé černobílé fotografie a poškrábané filmy), události ztrácejí kontrast a důležitost, spojitosti s dnešní dobou mizí, zkušenost se ztrácí a názory (a z nich plynoucí závěry a soudy) jsou jednodušší, ale o to jasnější.
Vyvíjím dva hrozně super nástroje. Můžou se ti hodit!
Rosselo je jednoduchý dashboard všech tvých oblíbených zpráv.
Poslední komentáře