Blog

Umění asynchronní kooperace

Za schopností efektivní asynchronní práce (ať už na dálku nebo v kanclu) je mnohem víc než jen občas odpovědět někomu na Slacku. Je to nedoceněné umění, plné netrivialit a nesamozřejmostí, které se sice mohou tvářit banálně, ale to byste se velmi mýlili.

Znáte to, s někým (řekněme seniorem) se vám pracuje na dálku skvěle, zatímco s jiným kolegou (řekněme juniorem) byste si nejradši vyrvali vlasy z hlavy. Co za tím typicky všechno je?

Od juniora často zazní věty jako Pojďme si zavolat, bude to stokrát rychlejší než se tady vypisovat. Jasně, slyšíte intonaci, případně se můžete i vidět a číst face/body language, jenže:

  • Rozhovory trpí prakticky všemi meetingovými problémy
  • I face/body language může být stejně zavádějící
  • Pokud s někým mluvíte, voláte nebo schůzkujete, pak si vynucujete 90+% pozornosti / kapacity dané osoby. V tu chvíli se nemůže věnovat ničemu dalšímu.
  • Většina jednání (a samozřejmě ne všechna) se dají zvládnout do 15m. Pokud to trvá podstatně déle, možná nejednáte správně.
  • Z jednání je povětšinou nutné udělat si poznámky (tím spíš pokud se na vás valí z éteru vícero informací), navíc poznámky škálujou zatímco paměť ne
  • Většinou si nemůžete rozhovor do detailu přehrát znovu (error-prone)
  • Konverzace zůstávají by default soukromé, a tedy ostatní o výsledné domluvě neví, a celý proces je tak netransparentní (takže často je stejně nutné výsledek nebo proces sepsat / zreprodukovat)
  • Díky soukromým konverzacím potom vzniká potřeba vytvářet další konverzace s dalšími osobami, které opět otevírají další otázky, a nabízejí další odpovědi
  • Není možné si věci promyslet, potřeba reagovat ihned
  • Svádí to k ad hoc myšlenkám, ad rozhodnutím, a poté ad hoc akcím
  • Nemáte možnost po sobě souvětí opravit/upřesnit než ho vyšlete
  • Nemáte možnost se opravit poté co sdělení vyšlete
  • Nemáte možnost podrobněji formátovat/strukturovat obsah
  • Nejvíc prostoru si urve ten kdo nejhlasitější / nejrazantnější
  • Chybějící kontext / historie - čím více větší řešíte, tím méně si pamatujete o jednotlivých tématech, když na vás někdo bafne v telefonu
  • Odvádění práce dál od vlákna / úkolu / ticketu, ke kterému stejně bude nutné se vrátit
  • Dospěje-li se k závěru, že je třeba to stejně poslat písemně, byl hovor víceméně ztracený čas
  • Bývá velmi těžké někoho zrychlit, anebo přimět ho něco přeskočit
  • Nebývá možné u toho rychle dohledat fakta, data, konverzace
  • Zatímco u textu může snad snadněji vzniknout falešné nedorozumění, v rozhovorech zase hrozí riziko falešného porozumění (což bývá nebezpečnější)

Junior nerad cokoli píše často i prostě proto, že mu to dlouho trvá. Neumět komfortně psát na klávesnici přes 300 úhozů za minutu je asi podobné, jako by kytarista neuměl komfortně zmáčknout akordy. Naproti tomu senior nebojuje se svým hlavním pracovním nástrojem a cítí se v něm dobře - umožňuje mu totiž dělat o dost víc než by svedl verbálně.

Junior může snadno ztratit trpělivost/pozornost něco číst. Ale ve výsledku si tím čas neušetří, protože nakonec se např. strhne diskuse nad omylem, nebo špatně pochopeným výrokem.

Bez ohledu na to jestli umíte česky a jste gramotní, není zaručeno že umíte psát i prakticky.

Není nutný psát jak Palackej, ale je zapotřebí psát zprávy s upřímným cílem to příjemci maximálně usnadnit.

  • logicky strukturovat odstavce / souvětí / věty
  • formulovat výroky tak, aby
    • se nedaly moc pochopit jinak (nevynechávat předměty ve větách, apod.)
    • bylo jasné co z nich efektivně vyplývá
  • psát s interpunkcí / diakritikou (je významotvorná a pomáhá pochopení)
  • nepsat v každým odstavci hrubku (rozptyluje to a podrývá kredibilitu)
  • používat odrážky když to dává smysl (případně je i číslovat pro snadný reference)
  • odstranit z vět vycpávky a zkrátit text dokud nevzniká újma na pochopitelnosti
  • formátovat citace / code lines / ať je vidět co je doslovný a co ne
  • používat správně smajlíky
    • nepřehánět to s nima
    • nepoužívat je ironicky / cynicky
    • mají hlavně dovysvětlit vaše emoce v nejistých situacích anebo je akcentovat
  • nepoužívat nezavedené termíny / zkratky, pod kterými si lze vybavit víc věcí
  • v chatu nerozsekávat sdělení na vícero zpráv
  • a co já vím co ještě… prostě nepsat jako dylina.

Asi je jasný, že nejenom obsah sdělení, ale i forma je podstatná. Low-effort zprávy vysílají jasnou message, že příjemce nestojí za vaši námahu. (Plus teda to, že odesílatel je trumbera, ale to je věc druhá.)

Tenhle bod je ze všech nejpodstatnější.

Všechno co odesíláte, by mělo odpovídat stavu v jakém byste to ideálně vy chtěli dostat.

Pokud neodvedete obstojnou redakční práci před odesláním zprávy / úkolu / e-mailu, nejenomže mrháte časem všech, kteří si danou zprávu musí (často opakovaně) přečíst, ale především dáváte najevo, že je nerespektujete a mrháte jejich časem jako by to byl vzduch. A to dokáže člověka fakt nasrat vytočit!

Taková osoba pak komplikuje práci všem ostatním, a to je jednoduše neakceptovatelný - bez ohledu na to jestli je to vývojář anebo generální ředitel.

Když se něco řeší, junior typicky reaguje hned, a to většinou low-effort zprávami. Čímž je zaděláno na další (často excesivní) komunikaci.

Senior se nejdřív zamyslí než něco napíše. Ověří si situaci a vyhodnotí ji. Sepíše zprávu, přečte si ji po sobě, naformátuje ji, potencionálně matoucí části přepíše do jednodušší podoby, odstraní vycpávky. Výsledkem bude zhutnělá kompaktní homogenní dobře čitelná zpráva, kde prakticky nic nepřebývá. A tím ušetří součet času všech čtenářů, čímž si v měsíčním součtu prakticky vydělá na svůj plat.

Zatímco junior rozrazí dveře a řekne “Hele potřeboval bych tady tohle”, senior napíše dopředu zprávu “Kdy bych se mohl za Tebou stavit na 10m ohledně tohohle?”. Je v tom určitá úcta vůči prostoru toho druhýho. Junior naproti tomu prostě popadne telefon a zavolá vám - je pracovní doba, tak co. To, že vás to z něčeho vytrhne, moc se vám to zrovna nehodí, anebo zrovna sedíte na záchodě, je mu jedno. Pro něj je snadný zavolat, tak prostě zavolá. Konec konců, má přece tarif s neomezeným voláním.

Na jedince se kladou vcelku (ne)elementární předpoklady:

  • disciplína a trpělivost
  • respekt a odpovědnost vůči ostatním
  • mít upřímnou snahu pomoct druhýmu
  • IT gramotnost
  • schopnost jasně formulovat
  • schopnost jít po jádru věci
  • udržovat vlákna / témata

Zní to banálně, ale zvládne to jen malý procento lidí. Na ostatní je už tohle prostě nad jejich síly.

  • dá se pracovat odkudkoli, v prostředí které si vyberete
  • lze se věnovat více věcem najednou (čekání na odpovědi nemusí zdržovat)
  • práce se dá rozložit do šikovnějších úseků během dne
    • díky tomu se dá lépe skloubit osobní život s pracovním, případně více projektů najednou
  • větší pohoda (nikdo se kolem vás furt nemotá)
  • existují kvalitní textové podklady
  • transparentní komunikace (např. otevřeně přes IM channely, úkoly)
    • všichni mají možnost vědět co se řešilo, kdy, kdo s kým, za jakých okolností a co je výsledek
  • práce lze více systematizovat a znástrojovat
    • kdy vám ne/mají chodit notifikace a na co
    • prioritizace
    • připomínky na přislíbené věci
    • management svojí kapacity
  • nutí vás více do přemýšlení / přesnějšího formulování (už to je k nezaplacení!)
  • s dobrým týmem bude práce efektivnější a pohodovější
  • kancelář je pořád nice to have, akorát už není nezbytná

Samozřejmě dokážu snadno pochopit, že je někdo digitálně negramotný - prostě se asi věnoval něčemu jinému. Když se ale musí gramotní (asynchronni) systémově přizpůsobovat negramotným (synchronním) jen a pouze proto, že nic lepšího negramotní nesvedou, tak z toho mě bolí srdéčko.

A proto není větší radost než pracovat s lidmi, s kterými jste komunikačně na stejné vlně.