Asi nic nespojuje lidi po celé zeměkouli tolik jako nadávání na jejich počítače, a to bez ohledu na jednotlivé faktory - senioritu uživatele, výkon stroje, operační systém, výrobce, konkrétní programy. Ustavičně nadáváme prostě všichni.

Proč to nemůže prostě fungovat? Proč to nemůže bejt jednoduchý?

A u slova jednoduchý to všechno začíná. Ze všech ošemetných slov je tohle slovo jedním z nejošemetnějších. S jeho použitím typicky vystavujeme riziku falešného porozumění, neb si každý pod takovým slovem zpravidla představí něco fundamentálně jinýho. Hlavně co se týče míry abstrakce - je u nastavení polohy sedačky v autě jednodušší zmáčknout tlačítko, které přes software nastaví sedačku do vaší oblíbené polohy co jste měli minule, anebo je jednodušší aretační kolečko bez zbytečných vrstev komplexnosti? Hmm? Co je tady to jednoduchý?

U operačních systémů je to úplně stejně - řada lidí by považovala za jednoduché Windows (často protože nic jiného nezkusila), mnozí by zase považovali za uživatelsky jednoduchý MacOS, protože vám dá jen minimální nastavení a vše ostatní za vás přeci potají vyřeší a nemusíte se o nic starat (což ne vždy je pravda). V tomhle případě je jednoduchostí to, že uživatel nikdy nevidí pod kapotu, a hraje si s jednotlivými funkcemi OS jako dítě s hračkami, o jejichž vnitřním fungování toho moc neví (a nechce vědět).

Jenže přesně v tomhle je problém.

Přiznejte si realitu - naše nároky na používání počítačů jsou složité a komplexní, což vyžaduje komplexní software, který nutně vyžaduje kompetentní obsluhu.

A dokud stroj nebude umět číst myšlenky (a nejspíš i potom), tak bude zapotřebí, aby to byl uživatel, který bude svůj stroj maintainovat.

A který systém se nejlépe spravuje? Ten, do kterého jste schopni nejlépe vidět a porozumět mu - alespoň základně. Stejně jako u auta, pokud otevřete kapotu, měli byste být schopni šáhnout na řemen, podívat se na olej, a dolít kapaliny. Pokud je pod kapotou blackbox, který se nedá ani otevřít, tak jste v ten moment skončili a jste odkázani na externí servis.

Některé linuxové distribuce jako Arch linux jsou postaveny přímo na myšlence toho, že jejich uživatel má být seznámený s tím co je pod kapotou, a který používáním systému bude poznávat svůj stroj lépe a lépe, až zastane i roli servisáka, který ví kam šáhnout, a poradí si i s netriviálními úkony, které je občas potřeba udělat.

V tomhle případě představuje jednoduchost transparentní systém, kde je všechno na dosah ruky, všechno vyměnitelné, upravitelné, dobře popsané, a hlavně bez zbytných vrstev komplexností, kde mohou vznikat další chyby a problémy.

Představa, že může existovat systém, který bude takový jaký chcete a současně všechno udělá zázračně sám tak jak je potřeba, je poněkud bláhová.

Přečtěte si o výhodách linuxu, systému který se dá spravovat, aniž by vás to moc bolelo.