Linux provází idea, že vše má být soubor, což usnadňuje správcovskou práci se systémem.

Zatímco na Windows se ukládá spousta důležitých věcí do registrů, které jsou dost obtížně editovatelné, na Linuxu bývá vše uloženo v konfiguračních souborech, které jsou naprosto transparentní a upravitelné. A tím pádem taky zálohovatelné a přenositelné.

Nastavit tak hranici pro nabíjení notebooku nebo nastavit výchozí jas displeje nebo podsvícení, to všechno může být jen otázka přepsání jednoho čísla v souboru.

Software se skládá z mnoha balíčků, které mohou být mezi jednotlivými programy sdílené. Pomocí package managera lze hromadně instalovat nejnovější software, upgradovat ho nebo odinstalovávat. V případě určitých distribucí úplně odpadává hledání zdrojů odkud program stáhnout. Lze čerpat z oficiálních i neoficiálních zdrojů, a tím pádem většinou stačí napsat prakticky jen název toho co chcete, a dát enter.

Skvělým package managerem je např. pacman, který využívá Arch linux.

Na linuxích distribucích bývá maximum věcí přizpůsobitelných, typicky uživatelsky přes klikací nastavení, případně pod kapotou přes konfigurační soubory. Díky tomu váš systém může vypadat a chovat se přesně tak jak chcete vy.

Pokud je počítač váš pracovní nástroj, ve kterém necháte část života, tak se potom vyplatí mít prostředí, v kterém je vám dobře, neotravuje vás a neomezuje.

Většina distribucí Linuxu nabízí už při své instalaci možnost zašifrovat celý disk, což je v zásadě ideální řešení. Máte-li možnost, šifrujte celý disk.

Pokud nemůžete anebo z nějakého důvodu nechcete šifrovat celý disk, existují přirozeně i možnosti jak šifrovat jen jednotlivé oddíly na disku (LUKS kontejnery), případně jen určité složky (ecryptfs), případně jednotlivé soubory (gpg). Tyto možnosti jsou už trochu pokročilejší, ale dají se v rámci hodin pochopit a nastavit.

Linux je od začátku stavěn jako multi-user systém, takže explicitní nastavení práv k složkám a souborům je jeho přirozeností. Rovněž spuštění programu (v normálním režimu) neznamená automaticky odevzdání všech pravomocí do rukou autora programu. Žádný systém není neprůstřelný, ale i vzhledem k malému podílu Linuxu na desktopech, je mnohem méně postižitelný viry. Dokonce do té míry, že většina uživatelů vedle firewallu už žádný antivir nepoužívá, což by mohlo být třeba u Windows za určitých okolností docela hazard.

(A provozujete-li antivir, který vám sežere dost systémových zdrojů sám o sobě, stává se v konečném důsledku horší v porovnání s ledajakým virem.)

Windowsí UAC vás akorát tak šikanuje za to, že otevřete systémovou složku a chcete se podívat dovnitř. Pokud se v linuxu přihlásíte jako root, tak jste Bůh. A pokud si jako Bůh smažete systém, je to čistě vaše věc a vaše odpovědnost. A to je mi v principu sympatický.

Nenapadá mě moc důvodů proč by někdo se svobodnou volbou, zvolil Windowsí filesystem NTFS. Ale troufám si říct, že pro normálního smrtelníka je Linuxový filesystem jako ext4 šikovnější pro normální život. Není nutné ho defragmentovat, nijak dramaticky neomezuje velikost souboru nebo délku jeho názvu. Za léta používání mi přijde spolehlivější jako NTFS, kde se člověk často potýkal s nesmazatelnými soubory/složkami, s chybami při synchronizaci velkých souborů, s dlouhými názvy s diakritikou, apod. Ti odvážnější si můžou zkusit ZFS s nativním šifrováním a volume managementem, což si zaslouží samostatný článek.

A co se týče NTFS, Linux s ním sice jako s externím úložištěm základně pracovat umí (nenastavíte tam ale práva), ale máte-li možnost NTFS nepoužívat, je lepší se mu kompletně vyhnout.

Schopnost zjistit kde je problém napříč celým systémem je klíčová věc pro jeho provoz. Platí, že problémům se nevyhnete na žádném OS, a klíčová otázka je, kde máte reálnou šanci problém sami identifikovat a vyřešit.

Na Windowsech už v životě nechci řešit problémy a chyby - nejenomže hledač chyb nikdy nic nenašel a z chyb se nikdy nic nedozvíte, ale i fóra bývají přehlcena balastem a dohledat tak kloudnou radu bývá obtížný.

V Linuxu otevřete logy (journalctl), vyfiltrujete si je a většinou poznáte v čem tkví problém, anebo vás hlášky nasměrují správným směrem. K nezaplacení.

Téměř každý program, každá utilita, má standardizovaný manuál, který popisuje co všechno umí a jak se používá. Velké distribuce také mívají ohromnou dokumentaci, která často pomůže, když něco řešíte.

Zkrátka není problém podívat se dovnitř systému a seznámit se s ním. Je to jako auto, u kterého jde snadno otevřít kapota a odšroubovat šrouby.

Zatímco Linux se zdá být celkem relaxovaný ve vztahu ke svým konkurentům, Windows a Mac celkem ostře bojují za svoji tržní podíl.

Zeptejte se na to jak snadné je na Macu/Windows připojit disky z jiného systému, jak snadné je spustit programy pro druhou platformu, nebo jak snadné je soužití dual instalací OS na počítači.

Nejhorší na Windows je, že s jeho reinstalací nebo skokovým upgradem začínáte typicky odznovu s čistým systémem, do něhož prakticky nejdou hromadně přenést staré programy a nastavení. Zásadní pro dlouhodobý život systému je možnost přenést systém na jiný stroj (včetně všech nastavení), také jasná oddělitelnost uživatelských dat (home adresáře) na jiný disk / část disku. Některé linuxové distribuce také nabízejí místo tradičního Point release systému i Rolling release systém, kdy upgradujete systém průběžně po menších částech, a není nutné v budoucnu provádět velký upgrade na další verzi systému.

Zrovna tak na Linuxu se vám nebude stávat, že se časem bude systém znatelně zpomalovat a zpomalovat, dokud vás to nedonutí ho přeinstalovat…

Pokud se systém rozsype, typicky proto, že jste se v něm vrtali a něco podělali, máte možnost připojit se do systému externě přes chroot. V takovém módu jste schopni v systému např. downgradovat nějaký softwarový balík, i když normálně nejste schopni počítač ani nastartovat. Vyzkoušeno za vás.

Zrovna tak nástroje jako Timeshift vám umožní vrátit se do předchozího stavu systému podobně jako body obnovy na Windows nebo Time Machine na Macu.

ZFS umožní vrátit celé datasety do předchozího snapshotu okamžitě jedním příkazem.

Můžou chybět dostatečně kvalitní či plně kompatibilní alternativy pro specializovaný software, neb se velkým firmám nevyplatí dělat linux verze svých aplikací. Typickými příklady jsou Adobe produkty, Affinity, MS Office, nebo stříhání videí, apod.

Moderní aplikace bývají už ale často psány multiplatformě tak, aby šel jeden kód distribuovat jak na Mac, tak na Linux, tak na Windows, čímž se okruh použitelného softwaru v čase zvětšuje.

Sice existuje řada kvalitních her které podporují i Linux, ale hardcore gamer to bude mít těžší. V zásadě ale existují 2 řešení:

• Streamovací služby, který fungují i na Linuxu (zatím jsem zkusil jen tuto a funguje).
• Virtualizace Windows pomocí Proton nebo PlayOnLinux, které zpřístupňují řadu her z Windows platformy.

Zatímco si výrobci zařízení nemůžou dovolit, aby daná věc nefungovala na Windows, u podpory Linuxu to bývá horší. Častěji se stane, že zapojená tiskárna nefunguje jen tak sama od sebe. Záleží dost na linuxový distribuci (Ubuntu se dost snaží, aby na něm fungovalo všechno out of the box), ale typicky budete potřebovat dohledat a doinstalovat další balíky a ovladače, případně tiskárnu nastavit ručně. A není garantovaný výsledek.

Život si usnadníte když si rovnou dopředu najdete zařízení, které má dobrou reputaci na linuxových fórech. Většina masověji používaných tiskáren ale typicky funguje dobře (dobrou zkušenost mívám s Canonkami, špatnou s HP).

Krom tiskáren (a jednoho Optoma projektoru) se lze ještě setkat s určitými omezeními out of the box třeba u bluetooth sluchátek (nedetekovaný mikrofon) anebo třeba s 4k kamerou, kterou jsem nebyl schopen rozjet ve vyšším než 1080p rozlišení. Ideálně to chce tedy volit zařízení už s ohledem na provoz na Linuxu.

Najdou se firmy, který s vámi můžou mít problém. Buď neumí pro vás nastavit prostředí, anebo vyžadují Microsoftí služby. Mnozí vás tak budou mít za troublemakera, co jim komplikuje situaci. V solidnějších firmách by běžné linuxové distribuce neměly představovat problém.

Ve státních školách snad ani legálně není možné vynucovat použití konkrétního komerčního softwaru.