Pro počítače nikdy nebude existovat trh, internet se nikdy nebude týkat domácností a kdyby náhodou ano, tak už vůbec nebude možné přes něj posílat platby, tohle nikdy nepoletí, měli bychom zavřít patentový úřad, neboť vše již bylo vynalezeno. V dnešní době se objevují jiné podobně chybné názory – technologie vedou akorát tak do pekla. Dle IBM bychom do roku 2020 měli mít počítač, jenž se svým výkonem vyrovná lidskému mozku. Něco takového vyvolává spoustu otázek.

Nejčastěji se objevují názory, že vývoj v oblasti technologií musí nutně vést k něčemu apokalyptickému či silně negativnímu; nesvobodě, nezaměstnanosti a bídě. Vedl vynález parního stroje k něčemu podobnému? Už dávno máme nástroje k tomu, abychom vyhubili sami sebe nebo se uvrhli do nesvobody, ale stále jsme tu a jak to tak vypadá, tak svobodnější než kdy předtím.

Ačkoli se necítím být vizionářem, cítím, že je lidstvo v podobné etapě jako když naši prapředci zjistili, že se s tím šutrem dají dělat cool věci. Konečně začínáme mít v rukou nástroje, které jen nebudou sloužit k výpočtům rutinních záležitostí, ale budou schopné z agregovaných znalostí celého lidstva učinit zásadní rozhodnutí a volby, komunikovat s námi naším jazykem a “chápat” smysl věcí. Přestože se to jeví jako nemožné, IBM a jeho Watson nám ukazuje, že to principiálně jde.

Vezmeme-li v úvahu hypotézu, že jednoho dne stroje zastanou natolik velký díl práce, že výroba potravin a nezbytných životních potřeb bude zajištěna víceméně automaticky, jakou pozici potom bude zastávat člověk? To je otázka, která vcelku často zaznívá. Odpověď na ní není jednoduchá, avšak se domnívám, že koncepce člověk vs. stroj je chybná. Člověk a stroj spolu jednoduše srůstají ve vzájemné symbióze, což je jev, který se bude v budoucnosti ještě prohlubovat.

Jedno je jisté, díky novým nástrojům, a v tom jsme se náhodou s Hawkingem shodli, budeme muset upravovat sami sebe a cestovat na další planety, což je jediná možnost, jak dlouhodobě přežít. Člověk – má-li přežít – stojí před mnoha úkoly, do kterých je třeba vložit velké množství času a energie – kultivace planety, obnova zdrojů, otázka energie, rozvoj třetího světa, osidlování cizích planet a zkvalitňování života samotného.

Stroje nakonec nemusí sloužit k zotročení lidí, možná právě naopak k jejich osvobození, kdy se člověk bude moci věnovat tomu, co ho baví a v čem vidí smysl. Přestože svoboda člověku nesvědčí, věřím, že najdeme vyvážený způsob jak žít s tak mocnými nástroji. A nakonec je dost dobře možné, že právě technologie jsou jedinou šancí pro lidstvo jak vůbec přežít.