Deutschland a studia
Zatímco naši univerzitní kolegové raději zvolili směr jih a slunečné pláže, společně se slečnou jsme zvolili směr západní, průmyslové Německo, působiště Carla Zeisse, Jena. Erasmus by měl údajně každý zažít, takže jsme prošli umornými přijímacími a potvrzovacími procedurami, oblítali vše co bylo třeba, sbalili si baťůžky a vyrazili na cestu. A stálo to nakonec za to.
Start
Po elementární selekci uchazečů, kde stačí žblechtnout v jazyku, ve kterém se budete učit, začíná kolotoč papírování, potvrzování, pojišťování a jiných radostí. Na jeho závěr dostanete vyplacen grant, se kterým v případě přimhouření oka a úsporného režimu docela v pohodě vyjdete, což je pozitivní. Škoda jen, že nám byl vyplacen za ne zrovna výhodnýho kurzu, ale darovanému koni na zuby nehleď.
Díky pomoci přátel jsme dojeli do Jeny, městečka s osobitým kouzlem, které se buď zamilujete pro svůj klid, anebo ho pro ten samý důvod budete nenávidět. Libanonec co jsme ho párkrát potkali kupříkladu říkal, že už se nemůže dočkat až odtamtud vypadne, že i v těch Pardubicích byl night-life lepší… Bejrút to fakt není, v Jeně je klid, respektují se pravidla, neřve se po nocích – teda krom mistrovství světa ve fotbale, to bylo jak o Silvestru – ale jinak Ordnung muss sein.
A samozřejmě spousta papírů a vůbec všeho.
Služby a tak
V Jeně je docela draho. Nemám teda moc srovnání se zbytkem Německa, možná je to dáno i tím, že je město obehnáno kopcema a nemůže přirozeně růst, čímž vzrůstají nájmy ve městě, možná i tím, že je Jena univerzitní město a každej druhej na ulici je buď student nebo má s univerzitou něco společnýho, možná že se to od zbytku Německa výrazně neliší. Co je ale markantní rozdíl oproti Česku je kvalita a cena služeb a přístup k zákazníkovi. Zatímco u nás jsou protivný prodavačky řekněme standard (i když se to asi postupně lepší), v Jeně jsme na protivnou nebo neochotnou obsluhu snad ani nenarazili.
Kvalita Deutsche Bahn oproti ČD je taky někde úplně jinde. Konečně někoho napadlo dát displej do vlaku, že při výstupu si můžete zkontrolovat přestup. Schmart.
Neveřejný post z G+:
Tak jsme se dnes s +Petra Škrdlová vydali ve stylu Jacka Kerouaca na spanilou jízdu po Německu, konkrétně do Erfurtu.
Byli jsme poměrně příjemně překvapeni Deutsche Bahn, vlaky tichý, podobně jako u nás EC, prostorný, průvodčí působil kompetentním dojmem, ale co je hlavní, konečně někoho napadlo dát před dveře do vlaku digitální tabuli, kde si můžete najít svůj přestup. Žádný přiblbý lítání do nádražní haly a zpátky, jen aby člověk zjistil, že mu to mezitím ujelo odjinud, anebo rychle ujede pokud neposbírá všechnu svoji batožinu a neudělá sprinterskej rekord na správný nástupiště. Čili bod pro Deutschland.
Mimochodem, na naši studentskou kartu můžeme jezdit zdarma po celým Durynsku, takže to si zaslouží samostatnej bod pro Deutschland. Sice jsme se zezačátku obávali „co když to tak není“, ale fungovalo to, takže zase klid.
Co se Erfurtu týče, je to dvojnásobně velký jak Jena co do počtu obyvatel, je to vcelku sympatický město, byť to taky není kdo ví jaká pecka. Mají tam celkej majestnátní chrám Sv. Helmuta, u kterýho je vyfocená +Petra Škrdlová, velký náměstí, na kterým by se dalo skvěle hrát Frisbee, ale mají ošklivou univerzitu jak noc, aspoň teda zvenčí. Takže tady žádnej bod pro Deutschland.
Co na mapě vypadalo jako masivní vodní tok, to se ukázalo bejt říčkou, kterou přebrodíte bez bot s vyhrnutejma kalhotama. Just in case you’re wondering, v celým městě nenajdete záchod. Dokonce ani u blbýho mekáče… Čili mínusovej bod pro Deutschland.
Jo a taky jsme zjistili, proč spousta lidí chodí po Německu bosá. Je to prostý, zkrátka zahazujou svoje boty na stromy.
Před zpáteční cestou, zatímco +Petra Škrdlová našla spásu v hi-tech nádražním zařízení, jsem prstem ostřílenýho experienced usera všech digitálních zařízení vyťukal informace o nejbližším spoji domů a za krátko jsme hupsli do vlaku. Když byl skoro Schnitzelzeit, přišla průvodčí, my vytáhli kartičky, načež to vzala do ruky, podívala se na nás přísným pohledem a začala cosi o tom, že tohle tady neplatí a dožadovala se lístku. Nasadili jsme výrazy až skoro přehnaně šokovaných, že to nás teda asi někdo uvedl v omyl, že jsme mysleli, že to platí po celým Durynsku. No, to sice jo, ale jen pro Deutsche Bahn a případně ještě nějaký společnosti, že tohle je EC, což je asi u nich asi ono IEC. Jasně, EC asi nebude DB a asi nebudou mít dohodu nebo tak něco.
Tak jsem se teda zeptal kolik jako že to teda stojí, naštěstí byť průvodčí byla asi přísnější charakter, asi se jí nás zželelo a řekla „morgen“ a lehce namíchnutá odešla, z čehož jsme usoudili, že si to teda asi máme příště pamatovat. Dokonce ani nevím jestli jsme jí stihli poděkovat… Jenomže taky říkala cosi o Výmaru, jako že to asi dál nejede nebo možná jo a my máme z vlaku vypadnout ASAP, dost dobře doteď nevím, takže jsme radši vyskočili z vlaku, naskočili radši na další a pak se smíšenými pocity konečně načali Schnitzelzeit.
Solidní lidi, takže další bod pro Deutschland. #erfurt #trip
Oproti tomu kvalita služeb Deutsche Bank je trošku spekulativní. Asi to je solidní banka, když tam máte uloženy štosy peněz nebo zlata, na běžný používání je to ale značně nevhodná instituce, kterou bych přirovnal snad jen k Český Spořitelně… Stohy papírů, nabídek, komunikace minulýho století, zabezpečení na úkor použitelnosti, atp.
Škola
Naše škola, kde studoval Schopenhauer, Schrödinger, Otto Schott nebo třeba Karel Marx a další, je Friedrich-Schiller-Universität, zkráceně prostě FSU Jena. Založena 1558, i když tenkrát asi neměli na studijním oddělení lístečkovej pořadník jak na poště.
Některé postřehy ze kterých je možno si udělat obrázek, jsem už postoval neveřejně na G+, takže je zkopíruji ještě sem.
Tak včera to opravdu stálo za to. Měli jsme docela dost hodin, ale to hlavní přišlo nakonec. V hodině Innovation Systems jsme měli pracovat ve skupině, na asi 8 lidí jsme dostali dva hustě potištěný papíry ekonomickýho textu, plný zkratek, čísel a procent, s grafem a naším cílem mělo být nakreslení myšlenkový mapy, která měla odpovídat na 3 hlavní otázky. A to vše asi během 10 minut.
Při pohledu na naši skupinu Ti bystřejší z nás už chápali, že to nebude úplně jednoduchý. Naše skupina byla nejméně z poloviny španělská.
Jelikož se nikdo moc k ničemu neměl, vyrazil jsem pro ty dva papíry. Poté, co jsem se vrátil do kroužku našich židliček, jsem zjistil, že jsem v tom stejně asi tak nějak sám. Nezdálo se, že někdo přijde se zázračným návodem jak co nejefektivněji zpracovat 2 papíry v 8 lidech, tak jsem se do toho dal. Abstrakt přečteme tak nějak spolu (stejně většina informací bejvá v prvním a posledním odstavci) a pak si rozdělíme jednotlivý stránky a odstavce a hodíme na papíry co kdo z toho pochopil. Tady neexistuje ideální řešení…
Pasivní osoby se ani nenahnuly k papírům, zatímco potencionálně aktivní se prozradili nervozním poposednutím a svraštělým obočím, jednomu budeme říkat třeba Mike, druhýmu budeme říkat Talker (později jsme ho přejmenovali na Walkie-talkie). Zatímco jižanský kolega Mike se chopil podtrhávat v textu random způsobem cokoli co stihnul, Talker, metrákovej chlap v černý nažehlený košili a nagelovanejma špičkama vlasů, pravděpodobně Španěl nebo něco podobnýho, se začal verbálně prosazovat. Nabyl jsem dojmu, že čím míň umíte anglicky, tím větší kadenci slov je třeba použít. Kolikrát jsem si nebyl jist, jestli je to angličtina nebo pozvolna přešel do španělštiny aniž bych to postřehl.
S +Petra Škrdlová jsme si vyměnili několik letmých pobavených leč pečlivě skrytých pohledů, jimiž jsme si během vteřiny sdělili naprosto vše co bylo třeba si sdělit.
Talker přidával na intenzitě stále vzrůstajícím tempem načež zdůraznil v textu nějakou část, která se dle intonace zdála být jaksi nosná. Problém je, věta obahovala slovo „bias“, který jsem neznal. No, tak jsem řekl, že tohle slovo neznám, a že co to teda je. Načež se spustila taková menší potlačovaná vlna smíchu, jak je to jakože možný, že neznám co to slovo znamená. Asi nečekali, že jsem dost zvyklej bejt za blbce, takže mi to začali vysvětlovat, blekotali cosi o korupci, zatímco já si to dal do svýho slovníku co mám v mobilu a vyjelo mi „zaujatost, dispozice, předsudek, sklon, spád“… OK, vy borci.
Show pokračovala, já se snažil sepsat něco smysluplnýho na sebe navazujícího na papír a Talker mával rukama ve snaze tam něco asi přidat. Pak, když jsem se mu snažil papír předat, ať se teda vyjádří jak může, tak se div nekřižoval, že si to přece jako nevezme na starost… Něco tam pak dopsal, ale i Talkerův psanej projev byl pro mně jak zašifrovanej AES 256tkou a já nebyl s to dekryptovat víc jak dvě k sobě nepatřící slova.
Ještě že jsme nakonec nemuseli prezentovat výtvory. Ale nějak takhle tady probíhá všechno. Nikomu tady není moc rozumět, učitelé mluví německou angličtinou, což po hodině poslouchání se dost špatně decryptuje, protože používají úplně jiný větný konstrunkce než jste zvyklí. Cizáci jsou úplně ztracený, protože mluví šíleně lámaně a já nechápu jak kolikrát učitelé pochopí dotaz, protože z toho není rozumět slovu, natož pak pochytit myšlenku (má-li to sdělení vůbec nějakou myšlenku). A tak často odpovídají naslepo, jen tak, do větru…
Musím říct, že mi dost dobře není jasný jak tady dostuduju.
Jinak ale asi docela v pohodě. Německá angličtina je ale po hodině poslouchání poměrně dost náročná. Možná by si člověk ale zvykl.
Je vidět, že se tady do školy leje víc peněz než u nás, o tom žádná. Člověk by pak řekl, že se to odrazí i na platech a potažmo i kvalitě učitelů, ale v tomhle bodě nemám zrovna jasno. Většina učitelů tam sice má titulů víc než se vejde na papír, ale že by tím stoupla kvalita výuky oproti našim školám je – alespoň z toho co jsem viděl – spekulativní. Stále převládá forma nad obsahem a řeší se věci spíše nepodstatný, což jsem tajně doufal, že by to snad mohlo být v Německu trošku lepší než u nás. Z toho co jsem viděl a zažil, se to úplně neprokázalo. Škoda.
Nejlepší hodiny byly hodiny němčiny, kde jsme viděli dost přesvědčivé ukázky národních charakterů. Nejenže to připomínalo Pan Kaplan má třídu rád, tohle vyloženě bylo Pan Kaplan má třídu rád. Mladý taiwanský matematik, který se na všechny jen křenil, čímž asi kompenzoval fakt, že nedá dohromady větu, která by jen vzdáleně připomínala němčinu, pětačtyřicetiletá peruánka Rosana, která vypadala jak kartářka z televize a uprostřed hodiny se vždycky zvedla a vyřizovala telefony svým typicky hlučným leč srdečným způsobem a vždycky se dokázala do ticha zasmát tak, až to trhalo okapy ze střechy. Zamlklá japonka se svým mini-kompjutérem, kolumbijec, co si furt dělal srandu ze svých kamarádů z Indie, kteří na tom byli úplně stejně mizerně jako on sám. Rus jak poleno, co hodinu co hodinu měl cvičení předpřipravený a každou písemku psal tak rychle, že si nemohl ani číst co po něm pořádně chtějí jen aby odevzdal jako první a mohl demonstrativně odejít ze třídy. Jednou jsem se ho zeptal jakej má názor na ukrajinskou krizi a odpověděl mi, že na to názor nemá, neboť se o politiku nezajímá. Jasně. To je totiž taková ta věc, na kterou obecně nemívá člověk názor ať se o politiku zajímá nebo ne… Italové, španělé, seveřani, pákistánci, všechno. Největší sranda byla ale vždycky s indama, veselý kopy to jsou a neberou se moc vážně a to já docela rád.
Privatweg a jiná zjištění
Jena je obklopena lesy a stejně se do lesa nedostanete. Všude samá privatweg, ploty, zahrádky. Prostě se není jak do lesa rozumně dostat, takže časem člověk začne přemýšlet, jestli lesy okolo nejsou jenom namalovaný.
Co se lidí týče, jsou víc západnější, to je poznat. Otevřenější, pestřejší, občas chodí bosí. Pánové jsou často načinčanější než dámy, i když s rostoucím věkem se to asi vyrovnává. Jen málo kdy se vám stane, že si vedle vás v tramvaji sedne umolousaný zapáchající seňor [čti senior], což je příjemná změna oproti českým zemím.
V ulicích uvidíte opravený neposprejovaný domy, nová auta značek VW, Audi a samozřejmě Škodovky, který jsou tady zdá se hodně oblíbený, což samozřejmě není žádným překvapením, když exportujeme do Německa jak diví a je to to, co naši ekonomiku táhne.
Psíčků taky dost ubylo. To je bezva, nic se vám nemotá pod nohy a po ničem, co by jejich páníčci jaksi zapomněli, neuklouznete.
Shrnutí
Docela souhlasím s tím, že by to měl každý kdo má možnost zkusit. Možná že nebudete fascinováni novými vědomostmi, který si domů dovezete, ale určitým způsobem vás to obohatí. Ani příliš nepočítejte s tím, že se výrazně zlepšíte v jazyku pokud nebudete den co den v hospodě s ostatníma, ale naučí vás to trochu praktických věcí jako jak se tvářit a co dělat, když nerozumíte, nevíte a neorientujete se.
A budete si alespoň jistí, že vám nic opravdu zásadního neuteklo.
Komplexní aplikace pro každodenní organizaci úkolů a poznámek.
