Dřív jsem hodně komentoval, s lidma jsem diskutoval o všem možným, reagoval na názory všude tam, kde jsem měl pocit, že mi to něco dává zpátky. Dneska už mám pocit, že mi to jen odsává čas, energii a pozornost, kterou mi zpátky nikdo nevrátí.

Člověk se v diskusích a konfrontacích názorů naučí spoustě věcí; získá názory jiných, dokáže si změřit argumenty a vytvořit si o člověku obrázek, snaží se pochopit jeho stanovisko, naučí se snášet nepochopení a výsměch ostatních, naučí se verbálním klamům a manipulaci, naučí se taky kdy radši držet jazyk za zuby. Těch věcí je samozřejmě víc, ale poslední dobou mám pocit, že už mi to nic nepřináší.

> Otevřít celý článek

Zatímco naši univerzitní kolegové raději zvolili směr jih a slunečné pláže, společně se slečnou jsme zvolili směr západní, průmyslové Německo, působiště Carla Zeisse, Jena. Erasmus by měl údajně každý zažít, takže jsme prošli umornými přijímacími a potvrzovacími procedurami, oblítali vše co bylo třeba, sbalili si baťůžky a vyrazili na cestu. A stálo to nakonec za to. > Otevřít celý článek

> Otevřít celý článek

Mám rád diskusi. Myslím si, že je fajn se s někým sejít – a nezáleží na tom jestli online nebo offline – a vyjádřit svoje názory a postoje na určité věci. Řekl bych, že je to přínosná věc, tak trochu sama o sobě demokratická. Diskuse nám rovněž dává perfektní možnost, jak si zlepšit analytické myšlení a pohotovost. Ale řeknu vám, leckdy mě dráždí, když se setkávám s lidmi, co ignorují základní pravidla dikuse. A přesně těmto případům věnuji dnešní článek.

Všimli jste si, že velká část komentujících či diskutujících málo kdy dokáže udržet nit?

> Otevřít celý článek

Vysoká mi prostě vyhovuje. Víc osobní odpovědnosti, víc prostoru pro to, aby si člověk udělal věci jak chce a kdy chce a hlavně míň lidí, se kterými musí být v kontaktu. S postupem času zjišťuji, že čím míň lidí, který si člověk sám nevybere, tím líp. Ne že bych to nevěděl už dřív, ale začíná mi docházet jak moc to platí.

> Otevřít celý článek

> Otevřít celý článek