Dřív jsem hodně komentoval, s lidma jsem diskutoval o všem možným, reagoval na názory všude tam, kde jsem měl pocit, že mi to něco dává zpátky. Dneska už mám pocit, že mi to jen odsává čas, energii a pozornost, kterou mi zpátky nikdo nevrátí.

Člověk se v diskusích a konfrontacích názorů naučí spoustě věcí; získá názory jiných, dokáže si změřit argumenty a vytvořit si o člověku obrázek, snaží se pochopit jeho stanovisko, naučí se snášet nepochopení a výsměch ostatních, naučí se verbálním klamům a manipulaci, naučí se taky kdy radši držet jazyk za zuby. Těch věcí je samozřejmě víc, ale poslední dobou mám pocit, že už mi to nic nepřináší.

Read more →

Zatímco naši univerzitní kolegové raději zvolili směr jih a slunečné pláže, společně se slečnou jsme zvolili směr západní, průmyslové Německo, působiště Carla Zeisse, Jena. Erasmus by měl údajně každý zažít, takže jsme prošli umornými přijímacími a potvrzovacími procedurami, oblítali vše co bylo třeba, sbalili si baťůžky a vyrazili na cestu. A stálo to nakonec za to. Read more →

Read more →

Mám rád diskusi. Myslím si, že je fajn se s někým sejít – a nezáleží na tom jestli online nebo offline – a vyjádřit svoje názory a postoje na určité věci. Řekl bych, že je to přínosná věc, tak trochu sama o sobě demokratická. Diskuse nám rovněž dává perfektní možnost, jak si zlepšit analytické myšlení a pohotovost. Ale řeknu vám, leckdy mě dráždí, když se setkávám s lidmi, co ignorují základní pravidla dikuse. A přesně těmto případům věnuji dnešní článek.

Všimli jste si, že velká část komentujících či diskutujících málo kdy dokáže udržet nit?

Read more →

Vysoká mi prostě vyhovuje. Víc osobní odpovědnosti, víc prostoru pro to, aby si člověk udělal věci jak chce a kdy chce a hlavně míň lidí, se kterými musí být v kontaktu. S postupem času zjišťuji, že čím míň lidí, který si člověk sám nevybere, tím líp. Ne že bych to nevěděl už dřív, ale začíná mi docházet jak moc to platí.

Read more →

Read more →