Vzdělávání aneb kam jsme to proboha došli?
A máme tu taškařici měsíce. Víte, že pokud žák propadne, je jeho učitel povinen propadlíka doučovat ve svém volném čase? A zadarmo? Ne, nedělám si legraci.
Každé takové doučování je pečlivě evidováno a kontrolováno. Často (vlastně většinou) se stává, že se žák ani neukáže a učitel tak jen mrhá svým vlastním časem (a tak i penězi). Není těžké si domyslet co se asi tak stane, když se žák dále nepřipravuje a na doučování dále – s úsměvem na tváři – kašle. Učitel si příště už rozmyslí, zda-li ho nechá propadnout znovu.
Dnes už nikdo propadat nebude, to je jasné. No a tak se zdá, že se stupnice opět posunula. Jedna až čtyři.
Mimochodem, není pravda, že učitelé dostali přidáno, ale to už asi nikoho nepřekvapí.
Před několika dny jsem viděl zajímavou přednášku Barryho Schwartze na téma „praktická moudrost“ na TED.com. Dovolím si zde uvést některé jeho postřehy.
Pan Dewey je učitelem v Texasské základní škole. Jednoho dne se setkal s konzultantem, jehož práce je radit učitelům jak zvýšit počet úspěšných žáků v testech, aby se škola zařadila do „elitní kategorie“ škol a získala tak více prostředků pro svoje činnosti.
Zde je konzultantova rada: Zaprvé, nemařte čas s dětmi, kteří složí testy ať už se na ně zaměříte nebo ne. Zadruhé, nemařte svůj čas na dětech, které propadnou tak jako jak, ať už se na zaměříte nebo ne. Zatřetí, nemařte svůj čas nad dětmi, které se přistěhovali do okresu příliš pozdě na to, aby se jejich skóre započítalo. Věnujte veškerý čas a pozornost těm, kteří se nacházejí v bublině, kterou svojí intervencí můžete dostat na tu, nebo druhou stranu.
Víme, že pokud dítě odměníte za kreslení obrázku, přestanou se starat o obrázek a starají se jen o odměnu. Pokud děti odměňujete za počet přečtených knih, nebudou se starat o to co je v knize, ale kolik má stran. Pokud odměňujete učitele podle testového skore svých žáků, přestanou se starat o vzdělávání, ale soustředí se jen na připravování žáků na testy.
Je tohle to, co chceme?
Komplexní aplikace pro každodenní organizaci úkolů a poznámek.
Nechceme, ale co místo toho? Jak učitele hodnotit?
Určitě je nějaký systém hodnocení potřeba zavést, protože pak veškeré vykřiky typu „Chceme dostat přidáno“ vyznívají drobet hloupě, jelikož se lze otázat „Přidat? A za co konkrétně?“. Nevidím totiž jediný důvod přidávat peníze šedesátileté ježibabě, která posledních 40 let učí přírodopis stále tím samým stupidním a nezáživným způsobem. Dát je mladému kreativnímu pedagogovi, který dokáže žáky strhnout a probudit v nich zájem o probíranou látku, to je něco úplně jiného.
Jenomže na základě čeho tedy hodnotit? Bohužel v testech budou mít dost možná lepší výsledky žáci „od ježibaby“, protože většina testů testuje především schopnost zapamatovat si množství informací (netestuje to, zda to studenti chápou). Takže v prvé řadě by to chtělo předělat testy.
Plus předělat i celé učební osnovy a posunout je směrem k větší praktičnosti (aby byl člověk, který vyjde ze školy taky drobet použitelný v reálném životě). Bohužel toho se asi nedočkáme, protože vychovávat stroje se společnosti jednoduše vyplatí a výchova k myšlení vlastní hlavou by se naopak vyplatit vůbec nemusela…
Druhá věc je, že to, co se žáci naučí je pouze jedna strana mince, druhá je i nějaká ta profesionalita vyučujícího, způsob projevu atd.
Pokud by jako v jiných profesích mělo fungovat cosi jako průžné osobní ohodnocení (v tomto případě osobní ohodnocení „kvality“ kantora), z čeho vycházet každý měsíc? Jaká „data“ použít? Dělat prakticky neustále namátkové kontroly a hodnotit přímo výuku? To aby na to školy zaměstnali speciální partu lidí… Nebo hodnotit učitele podle toho, jaké známky z písemek měli žáci? A co zabrání učiteli udělat naschvál jednoduchý test a mírně ho známkovat, aby si sám „přilepšil“? Anebo na to vyčlenit další partu, která bude kontrolovat „správnou úroveň testů“? Jenomže osobní ohodnocení by měl zřejmě udělovat ředitel (jako ve firmách šéf), který však rozhodně nemá čas měsíc co měsíc navštěvovat hodiny všech vyučujících.
Tohle je dost zapeklitá otázka. Součásný stav rozhodně není ideální (zvláště ne v ČR), ale vymyslet něco, co by skutečně fungovalo a nebylo by na to potřeba vynakládat další velké finanční prostředky, to je myslím dost problém.
Domnívám se, že vše je otázka investice. Jen velmi málo těch, kteří by měli učit, učí. Důvody jsou jasné; finance, pracovní prostředí, etc.
Možná by nebylo tak těžké najít funkční model výuky, který už jinde funguje za podobných podmínek jako u nás.
Spousta fatálních chyb a bariér by nebylo obtížné odstranit, a to za minimum nákladů. Neříkám, že vše by šlo změnit snadno a rychle, ale nejsem toho názoru, že tu mluvíme o boji s větrnými mlýny, to opravdu ne.
Funkční model výuky… No jo, jenomže ten opravdu něco stojí. Co se týče těch „fatálních chyby“ a „bariér“, tak mě nenapadá jediná, která by šla odstranit za „minimum nákladů“.
Máš pravdu, že primárně je to otázka peněz. Je tu zásadní problém, že právě kvůli penězům (lépe jejich nedostatku) přichází školy o kvalitní kantory a zůstávají jim tam jen ti, kterým nic jiného, než někde učit nebo jít k lopatě vlastně ani nezbývá.
Když někam lít peníze, tak rozhodně do základních škol. Protože tam je situace zřejmě nejkatastrofálnější a těch devět let lidi tak strašně „zkazí“ (zblne), že už to žádná střední nebo vysoká škola nezachrání. Nedostatek kvalitních učitelů je primárně na školách základních.
Bohužel třeba z UPCE teď „téměř úplně“ odchází (bude mít v letňáku už jen jeden kurz bo co) kupříkladu Michal Trousil (možná ho na něco máte, nás učí politologii…) a když jsme ho vyzpovídali proč, tak se taky vyjádřil, že právě kvůli plánovanému „více práce za méně peněz“, které přišlo v rámci škrtů z vyšších míst.
A Trousil vcelku trefně rozdělil kantory v dnešním školství na nadšence (děla to z přesvědčení), zoufalce (nic jiného mu nezbývá) a úchyly (má rád studentky :)
A to je ono. Mezi nadšenci a zoufalci by byl potřeba nějaký mezičlánek – něco jako „kvalifikovaný profík, kterému stojí za to učit“.
Každopádně nemyslím si, že je to jen o těch penězích. Ono jednak lít peníze do školství není zase tak moc politicky atraktivní (takže zkrátka není vůle), ale jedním z důvodů, proč dostávají učitelé tak málo je to, že prostě obecně nejsou příliš kvalitní. Je jich strašně moc a „učitelem“ se dnes může stát každý. Vždyť když si lidi dávají přihlášky, tak si zvolí to, co chtějí a plus „jednu záchranou“, která bývá ve většině případů „nějaký ten peďák“.
Učitelství chápu jako poslání. Trochu jako medicínu. Ale na rozdíl od lékařů nemá učitelství žádnou pořádnou prestiž (a to by sakra mít mělo).
Proč je tolik škol, kde se to dá vystudovat? Jak to, že každoročně získá titul tolik nových „kantorů“ (kteří jsou pak buď k ničemu nebo jsou nekvalitní)? To je vážně tak jednoduché naučit se učit?
Chápu Tvoje postoje a názory a většině případů máš naprostou pravdu.
Peníze jsou samozřejmě základem pro jakoukoli větší změnu, avšak napadají mne pozitivní změny, které by nevyžadovaly žádné finance; např. zrušení státních maturit (jedno velké drahé fiasko beze smyslu), vyškrtnutí podobných kravin jako ŠVP apod., které přidělávají učitelům spoustu práce pro nic, zrušení zákazu fyzických trestů (pokud nepomůže, zřízení kamer v učebnách), celková reorganizace učebních osnov (což je potřeba jak sůl), zveřejňování učebních materiálů na internetu (videopřednášky lidí, kteří umí věc podat, zpřístupnění veškerých studijních materiálů – zatím jsem se setkal jen s jejich odpíráním „mám, ale nedám“), atd atd… Myslím, že bych přišel na více bodů, které je třeba změnit a nemusela by to být změna za miliony či miliardy Kč.
Hlavní věcí je motivace a schopní učitelé. To druhé znamená hodně peněz, to první je opět běh na dlouhou trať. Jediná zkouška, která má určitou (ne příliš vypovídající, avšak důležitou) hodnotu, jsou přijímací zkoušky na VŠ. Z toho důvodu ani nechápu „maturitu“, která vlivem inflace ztratila veškerou důležitost.
Žáci a studenti by měli být motivováni svým budoucím uplatněním, avšak v době, kdy titul má každý, tento princip přestává fungovat. Asi by se mělo řešit co s tím.