Vzdělávání a (zakázané) materiály II.
Před několika dny jsem šel na ranní hodinu s novinami v podpaží. Jak hodina utíkala, listoval jsem novinami. Po několika minutách mě ze čtení vytrhla paní inženýrka s dotazem proč si příklady nepíšu. “Já už je mám”, prohlásil jsem a ukázal na zavřený laptop přede mnou. Následovala otázka velice nepříjemným tónem: “Odkud je máte?” Odpověděl jsem, že z internetu, kde jsou volně dostupné. Co mi nejde do hlavy je důvod, proč byla mým “nepřístojným” chováním tak pobouřena. Copak je to špatně vlastnit dopředu něco co poté jednoduše nemusím opisovat?
Velice mě mrzí, že jsem zareagoval tak jak jsem zareagoval. Měl jsem chvíli přemýšlet a omluvit se paní inženýrce, že jsem neměl v úmyslu ji rozčílit nebo narušit její výuku a že se počítání příkladů tak jako tak nevyhnu, jen raději preferuji práci na jiném místě, v jinou dobu a příjemnější cestou. A na tom nic špatného nevidím.
Ale vraťme se k jádru problému. Studenti nemají volný přístup ke kvalitním ověřeným materiálů z pěti hlavních důvodů:
Mělo by být právem jednotlivého studenta rozhodnout o své účasti na přednáškách. Jeho úkolem je naučit se danou látku, jakým způsobem, případně kde, to by už nemělo být starostí vyučujících. Krom toho pravděpodobně nenajdeme lepší feedback o kvalitě/potřebnosti přednášek, než tento. Osobně bych raději na přednáškách neplnil roli záznamníku, ale naslouchal tomu, co je mi předkládáno, případně se živě zapojil – jak je tomu často na západních univerzitách.
Ano, zde je “strach” oprávněný. Jistě, učitel uveřejňuje výsledky své práce a kdokoli může vzít jeho materiály a použít je ve své vlastní přednášce. Nicméně je otázkou, zda-li proces “kopírování od nejlepších” nebude ve výsledku mnohem produktivnější než dosavadní systém. Též “počet stažení” materiálu je perfektní zpětná vazba, ke které by mohlo být přihlíženo i při ohodnocení učitele.
Roztomilá představa. Ačkoli i v digitálním věku je kniha základem, měly by být dostupné i jiné (přívětivější) alternativy. Mělo by být využito techniky, jenž máme k dispozici a jejíž kapacity nevyužíváme. Knihy ano, ale též v elektrické podobě, kde ctrl+F je samozřejmostí. Výhody využívání počítačů jsou zcela evidentní a nesporné.
Pro vyučující, jenž vyučuje nekvalitně či se chová nepatřičným způsobem ke svým studentům a především pak studentám, pravděpodobně neexistuje větší noční můra než zveřejnění jejich hodin online. Každý takový učitel má strach z “transparentnosti”. O důvod víc, proč online materiály prosadit.
S tímto bodem budou pravděpodobně nesouhlasit všichni učitelé, kteří neučí z přesvědčení, ale pro peníze – tedy 80%. Samozřejmě by těchto 80% učit nemělo, ale chybu hledejme o několik úrovní výš, tedy v počínání státu, který do vzdělání příliš neinvestuje. Jsem toho názoru, že dobrý učitel se nezhroutí z toho, že (velice malá) část jeho práce odteče jinam, kam si ji studiachtiví lidé přečtou a budou z ní čerpat.
Průměrná realita je ovšem jiná. Studenti zakládají sofistikované systémy s ukořistěnými materiály, které jsou dražší než zlato, a plýtvají svojí energií na pořizování, pašování a ukládání takto získaných znalostí. A přitom je dost dobře možné, že by “legalizace” těchto materiálů a všeobecná otevřenost pomohla nám všem.
Rád bych jen k bodu 1 poznamenal ze neni nic lepsiho nez student ktery nad vykladanou latkou premysli, reaguje na ni a klade dotazy. Ve starem recku byla skola o tom ze vdelany muz jen odpovidal na otazky svych zaku a diskutoval s nimi o problemech. Ucil je tim premyslet konstruktivne a kriticky. Pokud budeme brat skolu jako nastroj pro zvysovani hodnoty lidskeho kapitalu tak pak to ze donutim studenty sestudovat stoh knih mi hodnotu moc nezdvihne, tedy pokud nechci ovladnout trh se zaznamovymi zarizenimi a nahradit diktafony nasimi studenty. Student by mel aktivne sam analyzovat situaci kolem sebe, hledat v ni otazky a shanet si odpovedi na tyto otazky – a cim vice odpovedi na jednu otazku – tim vetsi sanci mame, ze student najdu tu odpoved na svou otazku – ktera mu nejvic sedi a je tedy pro nej tou pravou odpovedi.
Takze ja Vam kolego dekuji za kazdou otazku, kterou mi pri vyuce polozite. Nejen ze me udrzujete ve strehu (coz je pry zdrave pro mozek :-)), ale ujistujete me ze to s dnesnimi studenty neni tak tragicke jak se rika a ze maji zajem se neco dozvedet. Pokud ziskate zapocet tak je mi jedno co na mych hodinach (bohuzel povinnych) budete delat, ale pokud mi budete klast otazky a s mymi odpovedmi budete spokojeny – tak budu odchazet s tim ze jsem tam ten cas nebyl zbytecne a neco jsem udelal. A mit pocit ze neco nedelate zbytecne – to je fakt dobrej pocit.
Děkuji za Vaše komentáře, trochu mi zvedly náladu :-)
V předchozím komentáři jste zmiňoval nutnost zpětné vazby od studentů, která by měla být klíčová. Ovšem co se těchto dotazníků týče, osobně jsem nabyl dojmu, že se jedná spíše o bezhodnotnou formalitu, kterou každý víceméně přehlíží. Důkazem mi byl dotazník, kdy jsem měl hodnotit systém univerzity a navrhl jsem několik zlepšení s tím, že pokud kdokoli bude mít větší zájem o názor studenta, ať se mi na uvedený e-mail ozvou. Nečekaně – nestalo se :-)
Krom toho, pokud na přednášky nikdo nebude chodit, není to ten nejlepší feedback jaký škola může získat? Nebo počet stažení materiálu (s přihlédnutím k charakteru učiva či pokud bude na výběr ta samá přednáška od více lidí)?
Mimochodem, dnes se do mě pustil jeden nejmenovaný docent (říkám mu Kuchta), protože jsem na jeho přednášce dával pozor; prostě jsem si ještě na žádné jeho přednášce nepsal zápis, což ho zjevně irituje. Paradoxem je, že střílel pravděpodobně do jediné osoby, co opravdu dávala (v rámci možností) pozor. A to by člověk řekl, že právě on – víc než kdokoli jiný – by si měl být vědom výhod dělby práce…
A já si myslel, že to bude akademická půda. Hořká realita.
S úctou zdravím
PHATE
PS: Jen pro úplnost – kvůli tomu dotazníku jsem přeci jen dostal pozvánku k proděkanovi o nějaký ten týden později, kde jsme probírali možné systémové změny. V tomto případě jsem se zmýlil, což je nakonec příjemné! :-)