Jednou takhle v pátek odpoledne seděly tři nadčasové vesmírné entity v hospodě a jedna povídá: “Tak co kluci, co ste dělali minulej víkend?”

“Ále… byl sem s manželkou na chatě.” povídá druhá. “Byla zas nějaká napumpovaná, tak sem byl skoro pořád v dílně…”

“Fakt? A co si dělal?” “No hele tak znáš to ne… Sednu si, chvíli přemejšlim, vymezim kus prostoru na stole, pošlu do něj pár těch kvant energie a sleduju jak tam do sebe narážej… Skoro hned vznikne hmota – jako vždycky. Hmota začne dělat chemický reakce, vybuchovat, bublat, jiskřit – no prostě normálka… Při tom se náhodou molekuly seřadí do tvaru buňky. Po chvíli se to ustálí, ale buňka přežije. Začne se množit a mám tam život. Viď… Když jsem se potom večer vrátil z hospody, tak koukám, že se mi tam prochází nějaký růžový dvounohý uskupení s hadrem přes bedra. A představte si… Tyhle opičáci jsou tak blbí, že nemůžou neustále přestat řešit co je smyslem jejich ‘existence’. Chápete to?”.

Na to další: “No hele to nevadí, tenhle víkend se ti třeba povede něco zajímavějšího.”