(Volné pokračování článku Hudba jako vášeň)

Chápu, že to vyzní příliš autoritativně, když prohlásím, že většina lidí neumí hudbě naslouchat, ale zamyslete se nad tím chvíli.

Lidé obecně tvrdí, že hudbu milují. Rádio přeci denně poslouchají a čas od času si najdou nějakou písničku na YouTube. Ale je to opravdu vášeň? Pro mnohé z nás hudba není náš raison d’être, nejedná se o každodenní nutkavou potřebu nandat si sluchátka, lehnout si a nechat se hudbou zcela pohltit. Průměrný posluchač si zapne rádio při cestě do práce, protože nemá čas na shánění něčeho, co by ho nadchlo. Popř. je to osoba, která nedokáže být hudbou doopravdy nadšená…

Každý umělec potřebuje k vytváření svého díla mnoho věcí; základní předpoklady (jako hudební sluch, estetické cítění, etc.), talent, manuální zručnost, um, představivost, zkušenost, ideál, důvtip a hlavně píli… A ať už je to obraz nebo hudební skladba, u příjemce tomu není jinak. Všechny tyto věci má každý z nás, ovšem ne ve stejném poměru, množství a kvalitě. Mnozí z vás by jistě namítali, že nelze tyto hodnoty kvalifikovat, neboť neexistují objektivní měřítka. Polopravda.

Za poslední roky jsem svůj hudební styl významně rozšířil. Není to tím, že by mi někdo ukázal na cédéčko a řekl „tohle poslouchej, je to kvalitní“. Líbí se mi to, ale proč se mi to nelíbilo před několika lety? Důvodů je hned několik – byl jsem značně nedočkavý – stejně jako průměrný konzument -, nehrál jsem na žádný hudební nástroj, a tak jsem lecco nedokázal ani pořádně rozlišit či si to uvědomit, slyšel jsem ty výrazné části „skladby“, vyžadoval jsem něco přímočarého a jasného. Dnes je tomu trochu jinak a co je hlavní, jsem trpělivější. Hudbě je třeba dát čas a prostor pro vývoj, poslouchat nějakou dobu i skladby, které se nám na první poslech nezdají. A třeba zjistíte – tak jako se mi to stalo už mnohokrát -, že jste byli jen hluší a nepozorní.

Proto si troufám říct, že to, co slýcháváme v rádiu, jsou převážně skladby bez nápadu, bez vnitřního emociálního náboje, písničky komerčního ražení, které vyhovují většině (z čehož jsem býval často rozladěn). Samozřejmě, že občas můžeme zaslechnout i skvělé kusy, ale nakonec stejně budou převažovat laciné melodie a jasné rytmy. Pro ty, co nepoznali něco jiného, to je zábava, pro druhého nuda na druhou. Jednoduché melodie, vyřvané hlasy a prostoduché texty.

Náš hudební vkus je formován našimi zkušenostmi, naším vnímáním, ale také prostým „tréninkem“.  Nezavrhujme proto hned něco, co nás hned neosloví. Také jste dříve nenáviděli knížky, které vás hned nechytly? Také jste četli něco, čím jste dříve opovrhovali a zjistili jste, že je to vlastně fantastická knížka? Ne všechno můžeme pochopit a vstřebat hned. A pokud ano, většinou se nejedná o to, co stojí doopravdy za to.

Tímto článkem jsem chtěl říct jediné – máte na výběr. Existuje velké množství kvalitní hudby prakticky všech žánrů, lze využít různých zdrojů a různých prostředků jak se k hudbě dostat. Ale chápu, že někomu Jsi moje máma prostě postačí.

Každému jeho nebe.

PHATE