“… já osobně věřím v neměnnou pravdu, podle níž není na usmrcení jiného člověka absolutně nic morálně závadného. Vím totiž, že existuje věčné bytí, které je naprosto nezávislé na kožených schránkách zaplněných různými orgány, které s sebou dočasně vláčíme. Mám pro to důkaz: stačí, když se podíváte na pokladnici dat o svém životě, která se začíná zaplňovat okamžikem vašeho narození. Všechna jsou trvalá, uložená na tisícovce míst, zkopírovaná, zálohovaná, neviditelná a nezničitelná. Zatímco tělo odejde, což všechna těla musí, data přežívají navěky.

A jestli tohle není definice nesmrtelné duše, tak už vážně nevím.”

Můžeme se ubránit člověku, který o nás ví úplně všechno?

Svět se přehoupl do 21. století a ze sběratelů kostí se stali sběratelé dat. Klíč k penězům a moci drží ten, kdo disponuje větším počtem informací o našich kreditních kartách, zdravotní dokumentaci nebo nákupních zvyklostech. Může to být komerční firma, může to být slídivá vláda… a může to být i vraždící psychopat.

Ten muž získal přístup do databází největší informační společnosti v Americe a využívá získaných informací k tomu, aby pronikl do života vytipovaných obětí, které zavraždí a vinu následně svalí na nevinné občany. Vše nasvědčuje tomu, že nalezl recept na dokonalou vraždu – jenže pak se jedním z jeho obětních beránků stane bratranec kriminalisty Lincola Rhyma.

Rhyme se uvolí zoufalému bratranci pomoci a postupně začne rozplétat zločinnou pavučinu upředenou pachatelem posedlým touhou sbírat pouliční haraburdí i intimní detaily cizích životů. Během tří dnů zažije kriminalista desítky zápletek, zádrhelů a zvratů a odhalí bezpočet alarmujících informací o krádežích totožnosti a obchodování s daty. Proti němu tentokrát stojí pachatel nového věku: muž vyznávající vizi, že nejspolehlivější smrtící zbraní jsou informace…

Tato kniha je osmým dílem souboru thrillerů z pera Jefferyho Deavera, jenž spojuje postava Lincolna Rhyma. Ale abych se přiznal, tuto knížku jsem tak docela nepochopil a místy jsem se nemohl zbavit dojmu, že se jedná o nadstavovanou kaši v níž se čas od času objevují zajímavé myšlenky a jiný pohled na svět. Děj nás sice zavádí na jednotlivá zajímavá místa s patřičnou atmosférou, ovšem nutno podotknout, že nás ničím výrazně nepřekvapí – zvlášť po přečtení knihy Modrá sféra, kterou osobně považuji za jeden z klenotů mých oblíbených knížek. Jednotlivé pasáže se mi zdají být poslepovány dohromady, a podle mého názoru, příběh celkově nemá správný spád. K tomuto přesvědčení mě vede spousta věcí a dojmů. Jeden z nich je ten, že je vcelku snadné dopředu odhadnout, co se bude dít dál, i když si myslím, že právě J. Deaver sé této chybě umí velice dobře vyhnout (možná už jsem příliš vytrénovaný). Skladba postav mi přijde být přinejmenším obdobná jako u Modré sféry, skoro by se dalo říci, že se jedná o nějaký nepříliš povedený otisk.

Trochu mě mrzel konec, kdy byl “pachatel 225″ zaskočen (a později eliminován) vedlejší postavou, a tím “o fous” zachránil jednu z hlavních postav – kriminalistku Sachsovou, jež byla zároveň partnerkou L. Rhyma. Nevím proč jsem vysazen proti happy-endům, ale nejspíš proto, že se dá jednoduše čekat. Přišlo mi to jako “zachraňte důležitou postavu celého příběhu, jinak ji budeme muset do příštího dílu nějak vzkřísit”. Proč všichni autoři nechávají své hrdiny zla padnout? A to bez výrazných ztrát svých “kladných hrdinů”? Prostě to nemám rád. Rovněž jsem se potýkal se situací, kde příběh očividně navazoval na knihu předchozí, kterou jsem nečetl, a tak jsem se ocital “mimo”. Možná i kvůli tomu mi uteklo nějaké důležité sdělení knihy…

Navzdory těmto nedostatkům je to kniha velice dobrá, zajímavá a určitě ji zařadím do poličky oblíbených knih, přestože mě naprosto neuchvátila a nenaplnila moje vysoká očekávání (způsobené Sférou). Rozbité okno má určitě co říct a rozhodně stojí za přečtení. Jsem si jist, že zanechá svůj “otisk” i ve Vás.