Od konce základní školy jsem se začal věnovat webovým stránkám, grafice a počítačům vůbec. Nadchlo mě, že si na počítači může člověk vytvořit cokoli tak jak chce a jediný limit, který má, jsou jeho schopnosti. Začal jsem vytvářet webové stránky (některé žijí dodnes, neboť jsem poztrácel hesla a doteď se za ně musím stydět) a dělat si pro ně vlastní grafiku, vizitky, letáky a podobně. Poměrně snadno se pro věci nadchnu, a tak jsem projekty spíš vytvářel než dokončoval a publikoval, většina z nich tak skončila v propadlišti dějin. Jako lepší BFU jsem začal pronikat do různých oblastí IT a přišel na to, že člověk nemusí být nutně programátor, aby dokázal kombinovat různé nástroje, výrazně zvýšil svoji pracovní výkonnost a měl možnost vytvářet věci.

Programovací jazyky neumím (jakž takž ovládám značkovací), k mnoha IT oborům jsem ani nepřičichl, ale dokáži se vcelku obratně pohybovat po povrchu věcí.

Přibližně od roku 2006 jsem začal blogovat na doméně www.phate.honsa.eu o všem, co mě zaujalo. Po šesti letech jsem tento blog zrušil, většinu článků za které jsem se styděl smazal a ty ostatní přesunul na nynější místo a rozhodnul jsem se, že už nechci být PHATEm. Ačkoli jsem cítil, že mám se svojí nejoblíbenější literární postavou leccos společného, rozhodl jsem se od ní nadobro oddělit a být tím kým doopravdy jsem – prostě a jednoduše mnou.

Asi většina lidí chce alespoň jednou za život napsat knihu a samozřejmě jsem nebyl výjimkou. Vymyslel jsem psychologické drama o ztrátě hodnot, bezvýchodnosti, zoufalství a konečně o chladné a především “bezchybné” pomstě, o pomstě, za kterou by se nestyděl ani sám PHATE. Tak trochu klišé. Ovšem toto mělo být na rozdíl od béčkových filmů a kriminálek o něco propracovanější a reálnější. Asi víc jak půl roku jsem úporně pracoval na knize, která měla být zkrátka peckou a kterou jsem si vždy sám toužil přečíst – Expirace. Zjišťoval jsem informace, promýšlel charaktery, piloval děj a fantazíroval o jejím vydání. A nakonec jsem zjistil tři věci.

1.Nejsem spisovatel a nikdy jím nebudu.

(A pokud ano, tak umřu chudej a sám.)

2.Ukousnul jsem si víc než jsem mohl zvládnout.

(A možná že víc, než je vůbec možný zvládnout.)

3.A to je asi to hlavní – zjistil jsem, že nejsem duší destruktér. Nejsem ten, kdo rád ničí, ubližuje a nosí v sobě nenávist. Až příliš mnoho jsem se nechal svoji knihou vtáhnout do prostředí, kde hlavním motorem byla negativní energie a velmi mě to ovlivňovalo.

Tehdy jsem přišel na to, že chci věci, vztahy a systémy stavět.