Oslí uši právě dobře ke koruně sluší
Nemohli jste nenarazit na majstrštyk na chilské konferenci, kde Vaklaf Klaus švihnul co zrovna nebylo přibitý. No, co k tomu říct – z ostudy kabát.
Nyní si dovolím oslí můstek z Chile k nedávné královské svatbě. Svět už balí fotoaparáty, ale zdá se, že Britům samotným leží monarchie v žaludku a rádi by provedli něco oč se snažil starý dobrý Guy Fawkes. Monarchii nazývají zkostnatělým systémem a bylo-li by to možné, jistě by vyměnili korunu za republiku podobně, jako to udělala prakticky celá Evropa.
Ačkoli by republika vyšla pravděpodobně levněji, zbavit se monarchie by byla chyba. Přeci jen je král či královna neměnným středobodem státu, nezávislým na opakovaných slibech co čtyři roky, osobou, která má svoji práci a privilegia nadosmrti. Stejně tak jako ostudu v případě excesů. V případě “novopečeného krále” (rozuměj prezidenta) s hroší kůží to je jen pár dní hanby.
Jen v království, kde trůn je děden z otce na syna, může vzniknout dlouhodobé silné pouto k svěřenému úřadu. Panovník jedná v zájmu sebe samého, v zájmu své rodiny, v zájmu svého království. Ovšem prezident – a speciálně Vaklaf – hraje jen sám za sebe.
Není pochyb o tom, že demokracie – alespoň v této formě – je neoptimální. Osobně věřím tomu, že absolutní monarchie, kde patřičná práva jsou vložena do rukou osvíceného monarchy, je tím nejlepším možným státním zřízením. Teorie, jistě.
Nepřál bych si, aby Vaklaf Klaus, lhář s hbytými prsty a samožerský pozér, jenž nezastupuje názory většiny, nýbrž jen svoje vlastní (což by jako prezident rozhodně neměl), měl korunu na hlavě. Cožpak oslí uši právě dobře ke koruně sluší?
PS: Doufám, že budoucí královský pár světu dokáže, že monarchie má stále na Zemi místo. Dříve než se tak stane, si budu s tou myšlenkou prostě jen hrát.
[…] doživotního [proč?] administrátora je především udržení stability, kterou střídající se populistické strany […]