Průměrný oponent totiž zřídka kdy napadá samotný názor nebo postoj – pravděpodobně pro absenci validních argumentů nebo pro rozrušení -, ale útočí na jeho nositele. Tento úskok, kdy diskutující se schovává za něco, co se tváří být jasné a relevantní, však bývá v diskusích velmi častým jevem a vcelku efektivním nástrojem, jak jakoby determinovat výsledek celé diskuse dopředu. Často chybně.

Auto je modré. – Ty seš ale blbej, když ani neumíš poznat barvy.

Netvrdím, že vlastnosti či zkušenosti nositele nejsou při hodnocení či kritice jeho názorů relevantní, avšak v diskusi by se mělo vždy hlavně jednat o vyvracení či napadání názorů, nikoli diskutujících.

Dalším bodem je touha vypadat moudře, přestože samotný příspěvek nesděluje vůbec nic. Typickým příkladem je komentátor SOLE, který k diskusi přidal příspěvek:

:-) Pánové, děkuji za tuto debatu. Přečetl jsem si ji.

„Pravda je tichá. To, co dělá všechen ten rámus, jsou názory a domněnky.“

No, to je sice super, ale co tím chtěl básník říct? Že a priori ten, kdo dělá rámus, nemůže mít z principu pravdu? To je ale ještě dobré v porovnání s lidmi, jež místo vysvětlení vloží např. citaci z Bible, na důkaz svojí mentální vyspělosti.

“Když šla liška kolem stromu…”

Je to zvláštní, ale pokud v internetové diskusi nikde neuvedu svůj věk, lidé mi vykají, píší “dovolil bych si zpochybnit” nebo “nejsem si zcela jist, zda-li to či ono” anebo se mnou dokonce přímo souhlasí. Ovšem v momentě, kdy do diskuse vložím odkaz na stránku, kde lidé najdou fakt, že jsem pouhý student, oponenty cloumá vztek. Názory se otáčí o 180°, z “dovolil bych si zpochybnit” se stává “co ty nám tu budeš kecat, ty cucáku, maturitu už máš?” a z respektu je rázem despekt. Cítí se být podvedeni?

Zajímavé je i fakt, že přestože danou informaci již znají, je pro ně nejvyšší povinností na můj věk xx důrazně upozornit, který bývá xkrát menší než věk oponentů, z čehož by měl každý nabýt dojmu, že oponent je též xxxkrát znalejší a zkušenější (přímá úměra + multiplikace) a samozřejmě o xx let inteligentnější.

Věk je pouze prostorem pro získávání zkušeností a znalostí, ovšem neznamená jejich automatické nabytí, v čemž vidím velmi výrazný rozdíl.

Věk nade vše. Pro mnoho lidí je to zdá se jediná přednost, která by měla být o to více ostatními respektována. Ovšem jen velmi těžko lze respektovat něco či někoho, kdo o respekt zoufale prosí.

V diskusích bývá též velmi často využívaný tzv. logických klamů, o kterých jsem již psal článek Diskuse a logické klamy v praxi.

Přestože jako diskutující např. napadáte názor svého oponenta, snadno se stane, že se oponent urazí – zvláště přistupuje-li k věci nikoli akademicky, ale osobně. Např. řeknete-li “tohle je blbost”, pro oponenta to nemusí nutně znamenat, že nositel názoru je blbý (i když i to je možné), je vcelku možné, že jen shodou určitých okolností dospěl k chybnému závěru, což se může stát prakticky komukoli.

Faktem ovšem je, že některým lidem se to stává velmi často a to dokonce za velmi podobných okolností :-)

Udivuje mě, kolik lidí není schopno svůj komentář sepsat strukturovaně a logicky. Namísto toho skáčí od tématu k tématu a zase zpět. Přitom jen pouhé očíslování myšlenek nebo postojů dokáže výrazně zjednodušit pozdější reakci.