Dřív jsem hodně komentoval, s lidma jsem diskutoval o všem možným, reagoval na názory všude tam, kde jsem měl pocit, že mi to něco dává zpátky. Dneska už mám pocit, že mi to jen odsává čas, energii a pozornost, kterou mi zpátky nikdo nevrátí.

Člověk se v diskusích a konfrontacích názorů naučí spoustě věcí; získá názory jiných, dokáže si změřit argumenty a vytvořit si o člověku obrázek, snaží se pochopit jeho stanovisko, naučí se snášet nepochopení a výsměch ostatních, naučí se verbálním klamům a manipulaci, naučí se taky kdy radši držet jazyk za zuby. Těch věcí je samozřejmě víc, ale poslední dobou mám pocit, že už mi to nic nepřináší.

Zašel jsem tak daleko, že na zpravodajských serverech skrývám komentáře, aby se mi vůbec nezobrazovaly, blokuju komentátory na G+, prakticky jsem přestal blogovat, z Facebooku i G+ jsem odpojil prakticky všechny lidi. Na zprávy používám RSS čtečku, kde mám možnost si vytáhnout titulky všechny zpráv hezky před sebe do sloupců, faktem ale je, že jsem je taky výrazně zredukoval. Člověk má být v obraze, ale nemá smysl, aby věděl o všem, co se kde šustne. Z toho je pak jenom bolení hlavy.

Kolikrát se mi stává, že mám nutkání na něco reagovat, třeba i napíšu dlouhej dobrej výstižnej komentář, a neodešlu ho. Když si uvědomím na jak dlouho by ta diskuse, která by zaručeně přišla, byla, prostě ten komentář radši smažu. Nepotřebuju vidět další notifikace jak na mě blikají a já už budu vědět, že mě daná osoba buď nepochopila anebo mi nemá co dát. V hlavě se vám všechno odehraje dřív než zmáčknete Enter a vy prostě víte, že to za to nestojí.

Internet v mobilu byla jedna z věcí, kterou jsem si zavedl hned s prvním smartphonem. Dneska už se bez toho obejdu. Nemusí mi bzučet došlý maily 24/7 a když něco budu potřebovat najít, buď se zeptám, najdu si to jinde anebo to prostě nebudu vědět. Mnozí by to označili za radikální, ale fakt to vede k většímu klidu. A je i o fakturu míň.

Zrovna včera jsem byl na jedný akci a vůbec jsem nechápal američany, co sotva se něco začalo dít, vytáhli svoje iphony a veškerý dění sledovali přes svůj mobilní telefon nad svojí hlavou. Potom všechny fotky označovali a uploadovali na Facebook, ještě dřív než akce, na kterou se dívali, skončila. To tolik touží po posluchačích a obecenstvu natolik, že žijou svůj vlastní život přes displeje telefonů?

Rád si sednu s nejbližším okruhem lidí k šachům a vínu a budu si s nima povídat celou noc o všem možným, ale slovo člověka, kterýho ani neznám pro mě přestává mít jakoukoli váhu. Totiž pokud něco už řekne, stejně nikdy nevím co za tím je, co jeho názor formovalo, a jaký motivy k tomu má.

Zkrátka si to chce pečlivě vybrat lidi, se kterýma se má smysl bavit a se kterýma ne.

Ať už moje důvody pro komentování byly dřív jakýkoli, postupně ztrácely na důležitosti až úplně pominuly. To ale neznamená, že si nebudu stát za svým tak jako vždycky. Můj svět je nyní možná o něco málo menší, ale je to lepší svět; klidnější, spokojenější a hlubší.

Nebojím se toho, že nebudu mít vliv. I just don’t fuckin’ care anymore.