Vysoká mi prostě vyhovuje. Víc osobní odpovědnosti, víc prostoru pro to, aby si člověk udělal věci jak chce a kdy chce a hlavně míň lidí, se kterými musí být v kontaktu. S postupem času zjišťuji, že čím míň lidí, který si člověk sám nevybere, tím líp. Ne že bych to nevěděl už dřív, ale začíná mi docházet jak moc to platí.

Osobně si myslím, že ke svému životu nepotřebuji víc osob než rodinu, partnerku a opravdovýho přítele. Co je krásný mít navíc, je určitě dobrej pracovní kolektiv, kterej vás podrží, když to potřebujete a kamarádi v jednom. Ale co ostatní?

Proč se lidi urážejí, když jim povíte, že nejste jejich kamarád a že s nimi nechcete mít nic moc společnýho? Mně to pár lidí řeklo a nemám z toho ujmu na zdraví a ani nemusím dotyčného za svůj postoj urážet či se na něj dívat jako na vraha. Naštěstí mám tu výhodu, že kolem sebe vytvářím auru, která lidi buď zastrašuje nebo odpuzuje nebo obojí, takže to lidem říkat nemusím, ale rozhodl jsem se, že bude-li to nutné, řeknu to:

Neber to prosím nijak osobně, ale já tě neznám a nemám ani zájem znát. Nic o tobě nevím a nezlob se, pokud ti nebudu tykat.

Brali byste něco takového jako znak povýšenosti či nepřátelství?