Dnes jsem konečně dočetl knížku, kterou jsem už dávno chtěl dočíst, ale nikdy tak nějak “nebyl čas”. Tento techno-thriller ukazuje, že i studená válka má své zbraně. Vědí to obě strany a jedna se obává zbraní těch druhých…

Pro sovětské válečné námořnictvo je takovou zbraní Rudý říjen. Chlouba sovětské vojenské techniky, nejmodernější ponorka svého typu vybavená 24 balistickými střelami. V případě potřeby dokáží proměnit studenou válku ve válku jadernou. Ale toho není třeba. Stačí, aby Rudý říjen brázdil oceány a druhá strana je ve střehu, sledujíc bedlivě každý její pohyb.

Studená válka však má také své hrdiny i zrádce. Marko Ramius byl svými veliteli považován za prověřený prototyp loajálního a odborně vyspělého velitele. Proto mu svěřili to nejlepší, co měli – ponorku Rudý říjen. Z hrdiny se však stal zrádce. Ramius se při jedné plavbě rozhodne přejít na druhou stranu. Rudý říjen změní pod vodou kurs a zamíří ke břehům Spojených států.

Pod hladinou oceánu se začne odvíjet drama, jaké by bylo vzácné i za skutečné války. Nekompromisní velitel Ramius musí čelit jak odporu své posádky, tak především nebezpečí z obou stran – jak té, od níž prchá, tak té, k níž míří. Ta si totiž nemůže být jistá úmysly vojenské ponorky, která se znenadání na plný výkon a plná jaderných hlavic žene k americkým břehům. Ramuisovi nadřízení, od vojenských po ty nejvyšší politické, zase nemohou připustit, aby tajná zbraň padla do rukou nepřítele. Jsou rozhodnuti kapitánův úmysl překazit třeba i nejbrutálnějšími prostředky.

Hon na ponorku byl první z řady románů, která teprve měla následovat a která udělala z jeho autora vydavatelský fenomén přelomu tisíciletí. Přes všechny následující úspěchy a stále vyšší náklady každé jeho nové knihy se však velká část kritiky shoduje na tom, že tento Clancyho debut je dodnes nepřekonaný. Mistrovské vypravěčství, hluboká znalost špičkové techniky i vojenství (byla to právě tato kniha, která údajně pohnala na Clancyho vládní vyšetřovací tým s úkolem zjistit, odkud čerpal údaje) a v neposlední řadě i psychologický cit, s nímž vykreslil postavu čestného sovětského kapitána, to dělá z tohoto románu jeden z nejlepších politických techno-thrillerů, jaké kdy byly napsány.