Konečně jsem se dostal k tomu, abych si přečetl tuto knihu, na kterou mám (snad již několik let) zálusk. Ačkoli bývám často nekriticky zaujatý vůči povinné četbě (už samotné slovo „povinné“ ve mě vyvolává naprostý odpor a nechuť), musím zde svůj obecný názor rázně usměrnit. Tato kniha rozhodně stojí za přečtení a možná, že ani ta nálepka „povinné“ zde není od věci…

VÁLKA JE MÍR
SVOBODA JE OTROCTVÍ
NEVĚDOMOST JE SÍLA

George Orwell (vlastním jménem Eric Arthur Blair) popisuje ve svém nejznámějším antiutopickém románu Nineteen Eighty-Four svět, v němž vládne absolutní totalita, kterou živí permanentní válka mezi třemi kontinentálními mocnostmi. Společnosti vládne Strana, dle principů Angsocu (Anglického socialismu). Jakákoli indiviualita, inteligence, radost či prostá lidskost je nehummáně potírána.

Válka je mír

Winston Smith (40) se ocitá v roce 1984 v Londýně, hlavním městě Oceánie, která vede války vždy s jedním nepřítelem – Eurasií nebo Eastasií. Princip této války se výrazně liší od předchozích. Tato válka nemá za cíl dobýt jiný superstát či získat suroviny, neboť všechny suroviny mají státy na svém vlastním území a technicky není možné ani za spolupráce druhého státu přemoct zbývající mocnost. Smyslem války je válka sama. Dokáže pohltit nadvýrobu a je záminkou cíleného zadržování zboží pro svůj vlastní stát. Orwell přichází s myšlenkou, že jediný stav kdy lze zůstat u moci je ten, kdy je nižší třída ve stálé chudobě, bídě a nevědomosti.

Společnost je rozdělena do tří hlavních skupin. Inteligenci představují členové Vnitřní strany, střední třídu členové Vnější strany a spodinu proléti, kteří ani nejsou nazýváni lidmi. Celý státní aparát Oceánie je rozdělen na čtyři Ministerstva. Ministerstvo pravdy, které spravuje informace (tj. jejich překrucování a upravování), zábavu, školství a umění. Ministerstvo míru, do jehož kompetence spadají otázky týkající se války. Ministerstvo lásky, které má na starosti právo a občanský pořádek (ideopolicie, zatýkání, vyslýchání, mučení).

Velký bratr tě sleduje

Hlavní „tváří“ Angsocu je tzv. Velký bratr, imaginární postava ztělesňující Stranu. Plakáty s mystickou démonickou tváří Velkého bratra jsou rozvěšeny po celé Oceánii, Velký bratr Vás sleduje díky televizním přijímačům/vysílačům, které nejdou vypnout, Velký bratr naslouchá na každém kroku, Velký bratr Vás má v moci.

Záměrem Angsocu je omezit Vaše myšlení (k tomuto účelu byl i uměle zhotoven speciální redukovaný jazyk Newspeak, který rok od roku zmenšuje svoji slovní zásobu, neobsahuje citově zabarvená slova). Největším zločinem, kterého se můžete dopustit je thoughtcrime, zločin závadného myšlení. Tento ideozločin se stejně jako ostatní trestá „procesem očisty“ a následnou vaporizací, tj. procesem, kdy je osoba vymazána z historie. Veškeré údaje dokazující Vaši existenci budou změněny. Dle hesla Angsocu, kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost a kdo ovládá minulost, ovládá i budoucnost, mění tímto způsobem myšlení lidí, manipuluje s nimi, mění jejich vlastní názory a postoje, deformuje je.

Obyvatelé Oceánie se mění pod vlivem zrůdného totalitního režimu v mocný nástroj Anglického socialismu. Láska sama o sobě je ideozločinem, stejně jako vášeň, erotika, rozkoš, či rodinná soudržnost. Děti jsou cvičeny k udávání svých rodičů, slepě zfanatizovány učením Strany, sex je brán jako „povinnost vůči straně“ a volnomyšlenkářství se stává prakticky sebevraždou.

Doublethink

„Ke kontrole kolektivního myšlení existuje v Oceánii řada propracovaných technik, především tzv. doublethink, česky dvojité myšlení. Doublethink je schopnost udržet pohromadě dvě zcela protikladné informace a zároveň oběma pevně věřit. Musí to být vědomý proces, protože vyžaduje inteligenci, ale zároveň musí být nevědomý, protože lež není přípustná, Strana z principu nelže. Samo používání slova doublethink vyžaduje tuto schopnost. Jiným příkladem použití mohou být názvy ministerstev. Každý ví, že v prostorách Ministerstva lásky (v newspeaku Lamini) jsou cely a mučírny pro politické vězně, Ministerstvo pravdy (Pramini) se programově zabývá lhaním, ekonomika Ministerstva hojnosti (Hojmini) vede k hladomoru, Ministerstvo míru (Mírmini) řídí válku. Člověk cvičený v doublethinku v tom ale nevidí spor. Je vnitřně přesvědčen, že vaporizovaná osoba nikdy neexistovala, byť by šlo o vlastní matku. A jestliže Strana říká, že Eurasie je úhlavní nepřítel Oceánie, pak byla nepřítelem odjakživa bez ohledu na klamnou vzpomínku, že ještě před 10 minutami byla spojencem.“ (Wikipedia)

My duckspeak :)

Tato fascinující kniha se okamžitě zařadila mezi moji nejoblíbenější pětku titulů. Obsahuje velké množství (někdy až filosofických) otázek, opravdu nutí k zamyšlení nad hodnotami i samotným člověkem. Orwellovi se opravdu podařilo vtisknout knize úžasně autentickou šedou atmosféru strachu a obav, zrůdnost a ne/lidskost. Tleskám!

A co je nejdůležitější – Orwell přichází s poznáním, že lze donutit druhého přestat milovat.

Filmové zpracování románu 1984 můžete vidět například zde.
Nineteen Eighty-Four v originále zde.