Za posledních pár týdnů jsem se dostal do několika diskusí, jež nebraly konce a jejichž smysl byl víceméně diskutabilní. Obvykle beru takové rozhovory jako amatérskou sociologickou a psychologickou studii, která mi později pomáhá v komunikaci s lidmi, kteří nesdílí stejné principy dialogu a způsob argumentace.

Lidé obecně příliš nemají schopnost vést dialog tak, aby měl logickou stavbu, často přeskakují z jednoho tématu na druhé, používají neověřené informace, napadají mě osoby, odvolávají se na iracionální skutečnosti a podobně. Mnohokrát se tak ne/vědomě dopouštějí logických klamů, kterým nemusí být vždy snadné čelit.

Jak praví Wikipedie, tetka moudrosti; logický klam je tvrzení, porušující zásady logického důkazu. Na internetu lze nalézt mnoho zdrojů, pojednávajících o této problematice, a proto ke konci článku uvedu jen ty, které považuji za nejčastější.

Ale logické klamy zdaleka nejsou tím nejhorším nepřítelem smysluplné racionální diskuse. Asi před měsícem jsem se pustil do polemiky s věřícími na webu www.blogvericiho.cz, kde mi došlo, jak moc může být argumentace odlišná. Opírá-li se někdo o pouhé přesvědčení vytvořené na základě vnitřního popudu, je zcela nemožné dosáhnout shody. Jednoduše je racionalita odsunuta do pozadí a nastupují induktivní a kauzální klamy (nejčastěji ad ignorantium a klamná analogie), nepřehledná argumentace a odvádění pozornosti.

“Jak se máš?” – “Když šla liška v lese kolem stromu a uviděla medvěda…”

Ale nemusí to být jen věřící, kdo nerespektuje základní principy polemiky a argumentace. Diskuse např. zde, mi připomínala blogvericiho.cz především díky hluboko zakořeněnému přesvědčení, které nelze vyvrátit na základě běžně dostupných informací, ačkoli se zdá být problém zcela jasný. Diskusi tedy “prohrajete” už jen tím, že do ní vstoupíte.

Jak píše Komodor na svém blogu, vyjádřit se je umění a umění neovládá každý. Bylo by pošetilé domnívat se, že lze tento fakt jakkoli zvrátit, ale někdy bychom měli aspoň my sami vnímat rozhovor přece jen o něco pozorněji. Sdělení může krom klamů obsahovat i podprahové zprávy (o kterých rovněž pojednává Komodor zde), lze mást tělem i jinými prostředky, na které je důležité se soustředit především v médiích. Ale to už by asi bylo na úplně jiný článek…

Podrobnější analýza tvrzení nám může leccos prozradit a často je to to jediné, co nám pomáhá odhalit záměr mluvčího a smysl jeho sdělení.

Mezi logické klamy patří např.:

ODVÁDĚNÍ POZORNOSTI

Falešné dilema – dává na výběr z pouze několika možností, ačkoli jich existuje více

– “Kdo mě nepodporuje, je můj nepřítel.”

Ad ignorantiam – Pokud něco nelze dokázat, potom platí opak.

– “Nelze dokázat, že Bůh existuje, tudíž neexistuje.”

Sloučená otázka – Obsahuje ve skutečnosti dvě otázky, oblíbené u právníků. Ať odpovíte ano či ne, jste ve špatné situaci.

– “Už jste přestal bít svoji ženu?” (Bil/bijete svoji ženu? A přestal jste ji bít?)

Argument poukazující na důsledky – Tvrdí, že z přesvědčení nebo teorie plynou (údajně) nepřijatelné důsledky, a z toho vyvozuje, že musí být mylná.

– “Lidé musí být nadřazeni zvířatům. Jaký by jinak byl smysl naší existence?”

ZÁMĚNA PŘEDMĚTU

Argumentum ad hominem – místo argumentace napadá/hodnotí předkladatele, poukazuje na skutečnosti, které nemají s daným tématem žádný racionální vztah

– “Jak můžeš říct, že nelžeš? Včera jsem tě viděl krást a teď mi budeš říkat, že nelžeš.” (kdo lže – ten krade. Kdo krade, nemusí lhát)

– “Copak může být kouření nezdravé, když tolik doktorů kouří?”

DOVOLÁVÁNÍ SE AUTORITY

O klam se jedná tehdy, pokud odkazovaná autorita je autoritou v jiném oboru, nebo pokud existuje autorita jiná, stejně důležitá, která tvrdí opak.

“Policejní zásah proti CzechTeku byl oprávněný – říkal to Karel Gott.”

INDUKTIVNÍ KLAMY

Induktivní úvaha spočívá v odhadu vlastností celku na základě zkušeností s jeho částí. Induktivní klamy vyplývají z nedodržování základních statistických pravidel.

Unáhlené zobecnění – závěr založený na příliš malém vzorku

– “Ekonomové neumějí psát na stroji. Znal jsem jednoho, a ten si při tom málem zlámal ruce.”

Nereprezentativní vzorek – Vzorek, na jehož znalosti zakládáme svou úvahu, je sice dostatečně velký, ale neodpovídá rozložení celku.

– “Bleskový průzkum v Poslanecké sněmovně potvrdil, že lidé jsou spokojeni s politikou.”

Klamná analogie – porovnává dva zcela nesouvisející jevy, a tvrdí, že má-li jeden nějakou vlastnost, musí ji mít i druhý.

– “Do této chvíle Neviditelného růžového jednorožce ještě nikdo nespatřil. To ale neznamená, že neexistuje – ve středověku také nikdo nemohl vidět bakterie.”

KAUZÁLNÍ KLAMY

Společný efekt – Oba zdánlivě závislé jevy mají nepozorovanou společnou příčinu.

– “Začala hořet přístrojová deska a pak se auto zastavilo. Zastavení auta způsobil požár přístrojové desky.” (Auto může jet i s hořící přístrojovou deskou, oba jevy způsobil zkrat v elektroinstalaci, který odstavil i zapalování motoru.)

Nevýznamná příčina – První je opravdu příčinou jevu druhého, ale v porovnání s ostatními příčinami je nevýznamná.

– “Nedojedl jsi ovesnou kaši. Děti v Kamerunu kvůli tobě hladovějí.”

Co říci závěrem? Ať už si toho všímáme, ať už na to přikládáme důraz nebo ne, tvrzení (zvláště pak ve sporu) by mělo být od klamů a všeho iracionálního zcela oproštěno, jedině tak je totiž možné přenést informaci nedeformovanou a jedině tak, že si budeme klamů všímat, budeme moci rozlišit pravdu od nepravdy, propagandu od faktů a sdělení názorů od manipulace.