Závěr seminární práce na téma Copyright, copyleft a ochrana audiovizuálních záznamů:

Dle České protipirátské unie přibývá (především od roku 2001) stále více nelegálního obsahu, především pak na internetu. Důvodů je hned několik, avšak za ten základní považuji nepochopení samotného problému a koncepci jeho řešení.

Nejcitelnější je to především u nelegálního stahování audiovizuálních záznamů z internetu, kde dostupnost legálních materiálů je mimořádně špatná – na rozdíl od nelegálních zdrojů, kde i datově objemné záznamy lze pořídit během několika sekund. Takový záznam už dávno není věcí, kterou by konzument kupoval v kamenných obchodech (vyjma skalních fanoušků), neboť je to typický příklad spotřebního statku 21. století. Proto se domnívám, že v takovém případě víc (a ještě tvrdších) restriktivních zákonů nepomůže a není divu, že víc jak polovina domácností vlastní nelegální díla. Dle mého názoru je toto číslo jednak pouze optimistickým odhadem a jednak vlivem demografického vývoje se bude neustále zvyšovat.

Troufám si tvrdit, že dokud nebude existovat jednoduchý rychlý centralizovaný a uživatelsky přívětivý systém k získávání cenově dostupných audiovizuálních systémů (čímž iTunes nebo Amazon přeci jen ještě není), bude míra nelegálních záznamů na velmi neuspokojivé úrovni. Konzument je jako voda, volí vždy cestu nejmenšího odporu a tou dosud legální nákup spotřebních statků není.

Dalším specifikem, kterého si dnešní zákonodárci zjevně nejsou dostatečně vědomi, je výběr a používání těchto snadno přenosných statků. Bude-li každé přehrání videa a každé přehrání písničky zpoplatněno, jakým způsobem si konzument bude moci vybrat konkrétní alba či skladby, za které bude ochoten následně zaplatit nemalou cenu?

Jsem si jist, že dokud pro konzumenta nebude pohodlnější (nikoli jen levnější) získat statek legálním způsobem, bude vždy hledat schůdnější cestu jak tyto doslova „fluidní“ statky získat. A bezpochyby je najde.

PS. Práce je majetkem Univerzity Pardubice. I když fakt by mě zajímalo proč.